S Davidem Kuba si vzal volno, jelikož jej čeká šílený stokilometrový!! běh po horách, a potřebuje pár dní normálně spát a jíst. David, čerstvě absolvovaný řidič záchranář, se kterým budu dnes jezdit, střežil valnou část svého produktivního údobí provinilce ve věznicích. Hovor budu během směny zvědavě stáčet tímto směrem.   Opilec na autobusové zastávce. Pomočený starší muž vzbudil soucit procházející dvojice. Netěší ho to. S naším zásahem mu hrozí záchytka, přesto že se nac

Motocykl je u pana doktora v servisu, tak se mačkám cestou do práce s ostatními ospalci v autobuse. Klesáme dolu výletní městskou čtvrtí. Nad střechami domů, tam kde se má nacházet kopec s nepěkným jménem Zášť, se klene velehora! Chvíli zmateně mžikám směrem k Zášti a pak mi dochází, že za tenhle optický klam může mlha. Blíží se podzim, dochází mi. Ostatně už se zase vstává do tmy.   Žena (55), kterou roztroušená skleróza upoutala na lůžko, má horečku. Byt v domě pro hendikep

S Kubou a Jindrou Třiačtyřicetiletá žena krájela doma zmrzlý chléb. Pecen probodla nožem, ten jí ale sklouzl z prkénka a chystal se spadnout na zem. Zachytila jej a vyčnívající špičkou nože se píchla do předloktí. „A je to normální, že mě tam pálí?“   Valíme na Sídliště II. Slunce už je za horizontem a panelové domy tonou v houstnoucím šeru. Jen místní Dvojčata, která svou výškou výrazně převyšují ostatní věžáky, září parádně ve zlatě. Ukrajinka (30) má několik dní rýmu. Od z

S Kubou a Jindrou Směna A1 vyjíždí před námi. Petr se cestou do sanity marně snaží v pageru rozluštit jméno cizince, který má mít bolest na hrudi.   Do ruchu velkoměsta je vyslána i naše zásahová jednotka. Šestasedmdesátiletou ženu bolí čtrnáct dní záda. Byla opakovaně vyšetřena v nemocnici, ale stav se nelepší, spíše naopak. Pláče a pláče. Do vozu s opatrností přichází sama, transport zvládá vsedě. V ambulanci neurologie se rozpláče znovu. „Jako minule,“ konstatuje lékařka

S Kubou · Cesta po okruhu velkoměsta je zúžena kvůli opravám. Protáhnout se mezi kamionem a betonovými mantinely, které se navíc místy nečekaně prolamují do vozovky, mi dává pořádně zabrat. Jsem rád, když mám nepříjemný úsek za sebou. Přede dveřmi panelového bytu klečí hasiči a pokouší se dostat dovnitř. V mezipatře stojí dcera s vnučkou. Pláčou. Otec resp. dědeček se od včera neozval. Hasičům se daří, vzápětí nalézáme pacienta ležet na podlaze zašlého bytu. Žije. Zápach dvou

S Petrem D. · Osmašedesátileté pacientce se hůř dýchá, bolí ji hlava. V bytě bydlí s dcerou.  Když se ptám, jak dlouho obtíže trvají, mávne nad ní dcera rukou: „Tak čtrnáct dní.“ „Druhý den,“ opravuje ji později pacientka ve voze. „Čtrnáct dní se s dcerou akorát tak hádám. To víte, chlapa nemá, bydlí v bytě s mámou...“ Ptám se na alergie. „Ten už umřel,“ zaskočí mě svou odpovědí žena. Když vidí můj tázavý pohled, doplňuje: „Můj muž. Na toho jsem byla silně alergická.“   · P

S Kubou a Jindrou · Z dovolenkových dnů zpět v realitě. Třiašedesátiletý muž vypil v plzeňské restauraci větší množství 12° piv (3,60 ‰). Leží pokálený a pozvracený na záchodkách a blekotá. „Já bych šel domu,“ skuhrá na záchytce, zatímco pod sebe močí. Nezískal tím valné sympatie ošetřovatelů a cesta k lůžku je urychlena. Absolvuje ji smykem.   · Plynule pokračujeme do centra. Ženě (48) se v podzemní dráze cestou z pracoviště dělá nevolno. Vystupuje na povrch a usedá v resta

S Kubou   1. Třiadevadesátiletý muž na zahrádce zakopl o obrubník a upadl na bok. Noha v třísle asi pěkně bolí, ale pacient je bývalý horník a ti si přece nestěžují. Od bolesti nic nechce. Většinou pracoval jako vedoucí bagrista na velkostroji. Zavzpomíná se s láskou na svoje zaměstnání a vypočítává šestičlennou posádku rypadla, kterému velel. „Já si, pane záchranář, pamatuju taky celou válku,“ přesouvá se ve vzpomínkách do dětství. „Co mě napadne, když se řekne válka?“ uji

S Kubou        Déja vu – zatímco čekám na křižovatce na zelenou, směna A1 vyjíždí do přesčasu.   1. Šedesátiletá cestující v podzemní dráze děsí spolucestující, když opakovaně omdlévá. „Poslední dobou mi tenhle druh cestování nedělá dobře,“ posteskne si paní. „Ty lidi, dusno, uzavřené prostředí... Vždycky se snažím najít místo, kde na mě aspoň trochu fouká.“   2. Než dojdeme k autu, mění se výzva z jakýchsi nepodstatných obtíží na bolesti na hrudi . Ukrajinského řidiče (40)

S Kubou Když jsem já sloužil to desáté léto  v jihovýchodním cípu Čtvrti, bylo shledáno, že naše stanoviště je staré a nevyhovující a že se musíme stěhovat. Měl jsem ten náš starý dvorek docela rád. Vlastně mi vůbec nevadilo, že když člověk usedá k počítači a nedá si pozor, židle jej na skloněné podlaze sveze o pár metrů ke dveřím. Zvykl jsem si i na hlasitý hvizd lokomotivní píšťaly, která se ve tři hodiny v noci nestyděla pronikavě proříznout vzduch na přilehlém nádraží. A