S Kubou Když jsem já sloužil to desáté léto  v jihovýchodním cípu Čtvrti, bylo shledáno, že naše stanoviště je staré a nevyhovující a že se musíme stěhovat. Měl jsem ten náš starý dvorek docela rád. Vlastně mi vůbec nevadilo, že když člověk usedá k počítači a nedá si pozor, židle jej na skloněné podlaze sveze o pár metrů ke dveřím. Zvykl jsem si i na hlasitý hvizd lokomotivní píšťaly, která se ve tři hodiny v noci nestyděla pronikavě proříznout vzduch na přilehlém nádraží. A