Záchranář ze Sídliště - denní III/9/2024
- Tomáš Bělohlávek
- 15. 3.
- Minut čtení: 1

S Martinou D.
Ukrajinský muž (64) přišel na své bývalé pracoviště za kamarádem na návštěvu. Kamarád ale na pracovišti není. Ukrajinec jde přes ulici na recepci golfového hřiště a žádá recepční o přivolání záchranky. Třetí den jej bolí břicho.
Slečna (24) opakovaně vezena s bolestivou menstruací. Stejné obtíže i dnes.
„Za to může internet. Je plnej vyjádření gynekologů o tom, že menstruace nemá bolet,“ poznamená moje dnešní kolegyně za volantem cestou k pacientce. „Mě to během těch dvaceti let bolelo pokaždý...“
Slečna bydlí s matkou. Hyperventiluje, ruce se jí stahují v křečích. Podaří se jí dýchání zpomalit, takže stav se lepší. Váhá, jestli se vydat do nemocnice.
„Chci, abys jela!“ rozhoduje za ní rezolutně matka v obavách o její zdraví.
Dvě desítky let je tento sedmasedmdesátiletý pacient upoután na lůžko. Péče celé rodiny jej ale udržuje stále v dobré formě. Dnes přivolávají sanitku, neboť otec má teplotu a katetr zavedený do měchýře neodvádí moč.
Pátrám, jak přišel tento český občan k ruskému příjmení. Dozvídám se, že jeho otec emigroval z Ruska před bolševiky. Vystudoval zde chemii na takové úrovni, že si jej Heyrovský vzal k sobě k přípravě slavné rtuťové polarografické metody. Pacienta a jeho bratra už podobný osud nepotkal. Studium měli zakázané a nakonec byli vyhozeni i z učení, kde se nedokázali podřídit pravidlům nového třídního řádu.
„No, jednoho dne prostě poslal bratr mistra s tím jeho věčným soudruhováním do prdele. Tak jsme šli...“
V závěru směny si lebedíme. Tři výjezdy za den – neskutečná paráda! Tohle Markéta umí ocenit. Na obou stanovištích v centru velkoměsta, která v posledních letech vystřídala, není výjimkou více jak deset výjezdů denně.





Komentáře