Záchranář ze Sídliště - noční V/8/2024

S Petrem D.

· Osmašedesátileté pacientce se hůř dýchá, bolí ji hlava. V bytě bydlí s dcerou.

 Když se ptám, jak dlouho obtíže trvají, mávne nad ní dcera rukou: „Tak čtrnáct dní.“

„Druhý den,“ opravuje ji později pacientka ve voze. „Čtrnáct dní se s dcerou akorát tak hádám. To víte, chlapa nemá, bydlí v bytě s mámou...“

Ptám se na alergie.

„Ten už umřel,“ zaskočí mě svou odpovědí žena. Když vidí můj tázavý pohled, doplňuje: „Můj muž. Na toho jsem byla silně alergická.“

· Padesátišestiletý řidič autobusu na svém pracovišti „ofoukl“ a nyní jej doma bolí záda.

„Teď už tolik, ne,“ upřesňuje, když jde do sanity, „zabral mi Diclofenac.“

· Šedesátipětiletá manželka a matka má dle rodiny psychické problémy po vakcinaci proti covidu 19. Postihují ji stavy s nutkavými projevy. Dnes od rána leží na posteli a stále dokola si sahá do ucha.  Rodina očekávala, že jako i v minulých případech se žena z obtíží přes noc vyspí. Dnes se jí však spánek vyhýbá.

„No, vždyť se podívejte, ucho má jako Vémola!“ Boltec ucha už má od neodbytných prstů rudý a nateklý.

Nabízím transport do nemocnice vybavené psychiatrickým oddělením. Tomu se ale brání. Nemají s hospitalizací na psychiatrii dobré zkušenosti. Navíc se zdá, že pacientku již přeci jen začíná přemáhat spánek. Navrhuji, jak postupovat v případě přetrvávajících obtíží a ponechávám pacientku doma.

· Dojíždíme za policejní hlídkou, která již přes hodinu na místě řeší problémy ženy (63; 0,40 ‰), která podezřívá souseda, jenž obývá se svojí rodinou byt ve spodním patře, že do jejího bytu vpouští toxické plyny. Celý den slyší hučet v sousedově bytě ventilátory. Policisté souseda navštívili a neshledali u něj známky žádného nebezpečného jednání. Obyvatelku domu to příliš nepřesvědčí. Stále dokola poukazuje na několik let trvající hluk a podezřelé pachy. Ukazuje všechny vstupy a výstupy ventilačního systému bytu, které byla v zájmu svého zdraví nucena ucpat hadry. Na toaletě odstranila kryt větráčku, a jak do vzniklého otvoru tlačila ucpávku, dostala od obnažených drátů ránu elektrickým proudem. To všechno kvůli sousedovi.

Nešťastnici neskrývám svůj dojem, že se u ní projevuje paranoidní porucha. Navrhuji návštěvu interní ambulance k vyloučení následků úrazu proudem a dále případně vyšetření psychiatrem. Paní souhlasí.

„Tak to je výborné,“ spouští ve voze ironicky paní. „Soused se mě snaží otrávit a vy mě zatknete a vezete do blázince...!“ Nemá význam oponovat. Pacientce se představa zatčení a blázince natolik zalíbila, že mi to cestou na internu, ještě několikrát zopakuje. Předávám patnáct minut po jedné hodině.

· Sedmdesátičtyřletý muž má od večera bolesti břicha. Chlap je jednoduššího ražení, nejsem z něj schopen dostat konkrétní popis obtíží. Vzhledem k lokalizaci bolestí sepisuji zprávu pro chirurgii. Muž mi ale mou chatrnou diagnostickou konstrukci poněkud nalomí, když mi před nemocnicí sdělí, že jej bolí obě nohy, pročež kvůli tomu nemůže v noci spát.

· Dvaačtyřicetiletý muž leží na chodníku. Sklání se nad ním policista. Druhý ke mně přibíhá a starostlivě mi sděluje: „Dostal asi naložíno…“

Nedostal. Jedná se o bezdomovce, kterého jsme již pro pád v opilosti odváželi dvaadvacetkrát. I dnes upadl pod vlivem alkoholu (2,84 ‰). S tržnou ranou na hlavě jej odvážíme na ošetření.

„Kde to má?“ ptá se traumatolog s postranním úmyslem odeslat pacienta na ORL, pokud by rána měla být v obličejové části.

„No, tuhle v koutě,“ ukazuji si se zcela neprofesionální poznámkou nejistě do míst, kde vlasy ustupují výbojné pleši. Sestřičky se smějí.

Mysl upevněnou v tobě budeš střežit dokonalým pokojem, protože tobě důvěřuje. Iz 26;3