Záchranář ze Sídliště - denní I/9/2024

S Petrem Ž.

Muž (82) je odkázán na péči manželky. Trpí Alzheimerovou chorobou. Dezorientace se měla výrazně zhoršit.
Krátce se s kolegou pozastavíme nad tím, proč záchranka. Sanitku přivolal syn, který dorazil za otcem vozem. Tatínek chodí a nemocnice, kde pacient své obtíže léčí, je nedaleko. Snad se za tímto jednáním skrývá potřeba udělat pro svého blízkého tzv. maximum. Nabízí se ovšem otázka, jestli to, co je pro mě nejjednodušším krokem, mohu tímto slovem právem označit.

Paní (78) se při brždění autobusu svezla se sedačky na zem. Natloukla si kolena. Jedno z nich je několik měsíců po operaci endoprotézy.
„Říkali mi: Hlavně na něj neupadněte!“ lamentuje paní, která poprvé od operace vyrazila za kamarádkou.

Devětasedmdesátiletého muže v domově důchodců postihuje horečka. Na bércích se objevily nové defekty, bérce jsou zarudlé a silně v místech otevřených ran bolí.
„Děti na mě serou,“ svěřuje se muž. „Já jim každýmu postavil dva domy. Jeden na bydlení a druhej k pronájmu. Já neumím odpočívat. Já měl taky osmdesát úlů. Víte, co to je? A to jsem si všechno dělal sám. Nikdo to se mnou nechtěl dělat. Ani žena. Teda před tím, než jsme se rozvedli.“ Na chvíli se odmlčí. „Já i teď přemýšlím, co budu dělat, až se vrátím domů.“ Ptám se, co to bude. Chlap se na mě zvědavě podívá, jestli jsem tak hloupý a myslím to vážně. On se přece už domů nevrátí.
„Já už neudělám nic. Já se asi uštval...“

Dvaatřicetiletý muž, člen státních bezpečnostních složek, od rána zvrací a má průjem. Taky jej bolí záda, ale to proto, že to přehnal s posilováním a beach volleyballem. Obtíže jej přemohly. Přiznává, že podlehl panice. Brní jej prsty, tlak na hrudi...
Zklidňuje dech, obtíže ustupují. Zdá se, že postupně zabírají i léčiva, která mu donesla matka. Zvládnou to spolu doma.

Přivážíme na příjmové oddělení zmateného dehydratovaného starce (78) s arytmií.
„Včera měl ještě chodit, rozumně odpovědět,“ interpretuju sestřičce informaci od pacientova pečovatele.
„Jo, jasně. A před tejdnem ještě lyžoval v Alpách,“ neodpustí si kolegyňka podrážděnou reakci na moje sdělení, jehož nejrůznější obměny z úst záchranářů slyší ve své pozici třikrát denně.
Hospodyňka (64) uklízela kuchyň. Na magnetický držák ve výši své hlavy odkládala umyté nože. Jeden z těch větších se nepřichytil, spustil se k zemi se stabilitou vrženého kopí a zabodl se ženě do nártu. Rána silně krvácí.

Čtrnáctiletá dívka opouští školní budovu v ponuré náladě už první školní den. Kdoví kde sežene láhev vodky a na louce kousek za sídliště skryta křovím se opije. Spolužáci ji přivádí plačící s rozmazaným makeupem k sanitě.
„Já jsem totálně blbá, nikam se nedostanu,“ odhaluje v hysterické repetici příčinu svého zoufalství.
Na místo přijíždí matka.
„Jedna holka se mi sebepoškozuje a druhá teď tohle,“ lamentuje. Dceru vezme domů. Otec opustí ložnici, kde bydlí, a na chvíli se nastěhuje k ní do obýváku, aby měla dcera v ložnici prostor k vystřízlivění.
Matce volá její astroložka a nabízí vysvětlení dnešních událostí. Za všechno může novoluní.

Nejnovější příspěvky