Záchranář ze Sídliště - noční VIII/8/2024

S Kubou a Jindrou

• Třiačtyřicetiletá žena krájela doma zmrzlý chléb. Pecen probodla nožem, ten jí ale sklouzl z prkénka a chystal se spadnout na zem. Zachytila jej a vyčnívající špičkou nože se píchla do předloktí.

  „A je to normální, že mě tam pálí?“

• Valíme na Sídliště II. Slunce už je za horizontem a panelové domy tonou v houstnoucím šeru. Jen místní Dvojčata, která svou výškou výrazně převyšují ostatní věžáky, září parádně ve zlatě.

  Ukrajinka (30) má několik dní rýmu. Od zanícených dutin ji rozbolela hlava a její nevolno.

  „To jako už vozíte i lidi se zánětem dutin?“ žasne mladá lékařka na ORL.

• Matka (50) tří dětí romského vzezření. Samoživitelka. Má dle vlastního tvrzení astmatické obtíže již jeden a půl roku. Prý od chvíle kdy nejmladší dcerka začala zlobit.

  Jindra pod dohledem parťáka paní ve voze vzorně ošetřuje a já se venku u dveří nastavuji podvečernímu vánku tlumícímu zbytky denního pařáku. Sleduji se zájmem matčin pohled, jímž se snaží hypnotizovat svou čtrnáctiletou dceru. Ta u pouliční lampy zcela nezúčastněně předvádí jakési taneční kreace. Ani zuřivý kašel pozornost dospívající slečny neupoutá. Na moment se matka s odpovědí obrací k Jindrovi, aby znovu pohledem vyhledala dceru.

  V nemocnici, když čekáme na příjem mi vysvětluje: „Utíká z domu, chlastá, přespává po sklepích... Má štěstí, že jsem jí našla. Už takhle ji čeká ústavní výchova. Kdybych to nahlásila policii, čekala by jí ta ochranná.“

• Osmačtyřicetiletý muž (0,40 ‰) pojedl v McDonaldu dvakrát Big Mac a hranolky. V blízké restauraci na slehnutí požil dvě dvanáctistupňová piva a pokračoval topinkami s tatarským biftekem. Jelikož mu bylo po jídle těžko, naordinoval si panáka Jägermeistera. Nyní doma pozoruje silně nadmuté břicho a trápí jej křečovité bolesti.

  Po jakési specielní neurologické léčbě utrpěl těžký zánět střev a nyní má z břicha zaveden umělý vývod - stomii.

  „Když já mám od té operace strašně žravou,“ omlouvá se kajícně.

  Třídící sestře to nedá a nabídne k dobru nedávnou příhodu: „Tuhle tu byl taky jeden pán, co zpracoval najednou osm balení kinder čokolád, a pak se pozvracel. Víte, co mi řekl, když jsem se ho ptala, proč toho tolik sežral?“ Sestřička nás nechá pár vteřin hádat a dodá: „Protože byly v akci!...“

• Šestadvacetiletý Ukrajinec při našem příjezdu zjišťuje, že už je mu dobře a bez vyšetření odchází.

  „Pa padam, pa padam...“ notujeme si s parťákem společně s ansámblem barokního orchestru na rádiu Classic cestou zpět na základnu.

• Devětačtyřicetiletý muž pociťuje tlak na hrudi a bušení srdce. Nedávný pobyt na kardiologii, kde byl s arytmií, jeho důvěru ve vlastní zdraví silně nalomil.

  „Když já už nevím, kdy je to od srdce a kdy od strachu,“ zoufá si pacient. Paní doktorka neshledává na EKG žádné akutní změny. Doporučuje dobrého psychoterapeuta.

Nedlouho po nás se na stanoviště vrací i posádka ze směny A1. Petr vystupuje z kabiny s defibrilátorem v ruce. Od přístroje mu vedou pod triko na hrudník EKG kabely.

„Č...kov,“ vyslovuje hanlivou přezdívku pro Sídliště II a napjatě sleduje elektrogram vlastního srdce. „Nováková,“ pokračuje příjmením problematické příjmové lékařky s očima upřenýma na monitor. Zkouší řadu dalších dráždivých pojmů.

„Čéče, já ti na sobě pozoruju nějakou arytmii,“ vysvětluje své podezřelé chování. „Tak zkouším, jestli to nemám od hlavy...“ odchází sklesle do prostoru stanoviště a modrým světlem monitoru slabě osvětluje jeho žluté stěny.

Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo, ušima začali slyšet ztěžka a své oči zavřeli, aby očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, a já je neuzdravil.‘ Mat 13,15