Záchranář ze Sídliště - noční VI/8/2024

S Kubou

· Cesta po okruhu velkoměsta je zúžena kvůli opravám. Protáhnout se mezi kamionem a betonovými mantinely, které se navíc místy nečekaně prolamují do vozovky, mi dává pořádně zabrat. Jsem rád, když mám nepříjemný úsek za sebou.

Přede dveřmi panelového bytu klečí hasiči a pokouší se dostat dovnitř. V mezipatře stojí dcera s vnučkou. Pláčou. Otec resp. dědeček se od včera neozval. Hasičům se daří, vzápětí nalézáme pacienta ležet na podlaze zašlého bytu. Žije. Zápach dvoudenní moči, modřiny pozičních traumat.

„Jsem jeho dcera, můžu ho aspoň ještě jednou vidět??“ překvapí mě zoufalý dotaz, když vyjdu z bytu. Dochází mi, že jí o stavu otce zatím nikdo neinformoval.

Z pátého patra snášíme s hasiči pacienta v transportní plachtě.

Než jej na příjmovém oddělení položí na lůžko, překládáme pacienta do koupelny. Sanitář muže myje. Sleduji se zájmem samozřejmé pohyby namydlených rukou, které s lety docela ztratily ostych z cizí nahoty.                                                           

· Nedaleko stanoviště si naměřuje osmdesátiletá žena vysoký tlak. Podobně každý večer posledních čtrnáct dní. Stejně i dnes tedy užila tabletu, kterou ji pro tyto případy kardiolog naordinoval.

„Vidíte, už zabírá!“ poukazuje spokojeně na klesající hodnotu tlaku. Ne, na pohotovost do nemocnice nechce. To už zná, akorát by ji tam zase musel v noci vnuk vyzvedávat. Má výborného praktika, zajde raději zítra k němu.

„A co ta moje neuropatie?“ mění paní spokojeně téma. „Jsem se dočetla na internetu...“ Parťák trpělivě vyslechne pacientku i v tomto směru. Po čtyřiceti pěti minutách odchází plna dojmů z milého rozhovoru domů zavěšena do svého stařičkého manžela.

Poslouchám v kabině rádio Vltava. Poutavé čtení autobiografie Oty Pavla.

„Nejhorší je ten stav, kdy si je člověk konečně schopen uvědomit, že je blázen.“

· Pětačtyřicetiletá Romka se čtyři dny starým úrazem obličeje má stále pocit závrati. V rozporu s tímto pocitem se nakrucuje s koketním chichotáním před parťákem. Mám trochu obavy, aby si samou žoviálností do něj nekousla. Ano, ví, že měla ledovat, ale neledovala. Ví, že měla odpočívat, ale chodila do práce. Ví, že neměla pít alkohol, ale pila, chi chi chi...

Ani dnes se do zdravotnického zařízení nepoveze. I ona byla plně uspokojena rozpravou se záchranářem. Ostatně podobně i v minulých dvou případech, kdy si opilá stěžovala na jakousi bolest a kdy ji zmohla marihuana.

·         Do přilehlé vesnice patřící ještě k velkoměstu. Dálková světla vytrhují asfalt zákrut z pařátů tmy. Žena (45) se choulí pod dekou v ložnici rodinného domu. Na náš příchod nereaguje.

„Takhle jí pořád škube břicho,“ ukazuje partner s provinilým výrazem. Naznačuje, že mají problematické období, čímž myslí rozchod. Paní se rozmluví, až když poprosíme manžela, aby se stáhl za dveře.

„To není můj manžel!“ špitne ublíženě. Svým jednáním se podle všeho jen snaží nepříliš šťastným způsobem vztah spějící ke konci zachránit. Ani ona do nemocnice nechce.

Starší záznam v archivním systému záchranky prozradí, že identické obtíže měla i před dvěma lety během rozvodového řízení s bývalým manželem.

· Na odlehlé nádraží skryté za náměstím čtvrti schované v hlubokém údolí, si přivolává pomoc devětadvacetiletý muž. Upadl na rovině, informuje pager. Vstříc se nám potácí muž držící se filmovým způsobem za hlavu. Z posledních zbytků sil vstoupí do vozu a svalí se na lehátko. Je poškrábán na nohách, jako by se prodíral křovím. Bez dalších známek poranění. Neví, co se mu stalo, doklady asi ztratil. Je opilý, jak přiznává, ale alkotestr toto tvrzení nepotvrdí. Na jeho displeji se objeví tři nuly. Muž udává, že je pediatrem v blízké nemocnici, a přeje si být odvezen tam. Zde se prapodivné obtíže vysvětlí. Muž, který nikdy lékařem nebyl, je v nemocnici vyšetřován s podezřením na psychiatrické onemocnění.

· K muži (25) tropícímu v opilosti (1,50 ‰) výtržnosti nás přivolává hlídka policie. Opilec má družnou náladu. Svěřuje se parťákovi, že byl obviněn ze znásilnění.

„A já jí přitom jen odmítl ubalit brko!“

V jednom ze starších záznamů u muže zasahovala záchranka, když jej přítelkyně bodla nožem do hrudi.

Vracíme se na stanoviště právě s koncem směny.

Mysl upevněnou v tobě budeš střežit dokonalým pokojem, protože tobě důvěřuje. Iz 26:3