Ohlédnutí záchranáře z velkoměsta - noční XIII/9/22

Dovolil jsem si k dokreslení použít obrázek Ivana Svatoše

S Kubou

1. Na kraji velkoměsta nezvládne dohrát fotbalový zápas mladý muž (23). Brní jej celé tělo, má pocit, že omdlí. Jeho dechová frekvence je dvojnásobná. Kromě toho, že se v poslední době sportovně přepínal, tak to také včera přehnal s alkoholem a dnes se potýkal s kocovinou. Daří se jej zklidnit. Dýchání ztrácí na intenzitě a postupně odeznívá brnění. Odchází v doprovodu matky domů.

2. Plynule se přesouváme k dopravní nehodě. Střet dvou osobních vozů zužuje jeden z hlavních městských tahů do jednoho pruhu. Pomalu se probíjíme na místo události.

Jedno z aut je na odpis. Po střetu narazilo do pouliční lampy. Její výbojka skomíravě poblikává u zdi domu. Ostatní lampy v ulici drží nad umírající sestrou stráž a soucitně se ponořily do tmy.

Rozbitý vůz snaživě bliká oranžovými světly, v nichž se rytmicky objevuje malý pomníček u kraje vozovky. Kluci z protiparty se zde před časem v ranních hodinách marně pokoušeli oživit sraženou mladou ženu.

Od nehody se vracíme na stanoviště. Na místě jsme ošetřili drobné poranění řidiče (48) poničeného vozu. Ostatní vyvázli bez zranění.

3. Mladou slečnu (22) bolí hlava. Nezabrala analgetika a navíc ji ještě brní ruka. Tedy brněla, ale už to přestalo. Utkvělý úzkostný pohled upřený kamsi do rohu mě zaráží.

„Cože? Co prosím?“ jen těžko se vrací z neznámých temných dálek slečna k mé otázce a pokouší se o statečný úsměv. Vzápětí opět ztrácím její pozornost.

Osm let se léčí s depresemi, úzkostí, paranoiou.              

Opouštíme Stranu. Kráčející dvojičky se k sobě tisknou pod deštníky a zamilovaně se nechávají zalévat žlutým světlem starobylých lamp. Jak z obrázků Ivana Svatoše.

4. Navigátorská výzva. Největší chatová osada na světě. Tuhle za Sídlištěm. Najdi si svou chatku. Odvážíme pána (67) s urologickými problémy.

Nad osadou několik chat přestavěno v luxusní vily. Když je míjím noční tmou, každá z nich mě udeří prudkým světlem reflektoru. Jedeš, zloději! Uháním pryč z dostřelu nabitých brokovnic.

5. K druhé hodině po půlnoci míříme k muži (36), kterého bolí břicho. Už hodinu. Rozeběhne se ze schodů, ale narazí na má záda. Ne, v tuhle dobu a se sedačkou v ruce nehodlám závodit.