Ohlédnutí záchranáře z velkoměsta - noční VII/10/22

S Vojtou

Vojta je operační důstojník prestižního policejního oddělení. Jezdí na zachránce jako řidič řadu let v rámci přivýdělku. Nedávno si dodělal bakaláře v oboru Zdravotnický záchranář a již funguje v nové funkci. Posmívám se mu, jestli toho nelituje. Co mu za volantem chybělo?

Šklebí se: „Lituju, kamaráde lituju. Peněz víc nemám, za to povinností přibylo. Nechápu, jak to můžete dělat na plnej úvazek. Já už toho mám po krk po pár službách.“ Vím, že přehání. Na bundě se mu pyšně vyjímá vzorně připevněný přířez s novou zdravotnickou hodností.

No, já jsem každopádně rád. Mohu dnes zabírat levou stranu kabiny. To se hodí obzvlášť při páteční noční.

1. A jedeme. Na nádraží Čtvrtě má mít křeče jakýsi mladík (18). Při příjezdu sedí na lavičce. Vojta se nad něj skloní z výše svých dvou metrů a stroze jej s policejním akcentem vytěžuje. Je to cizinec. Proniknu hloučkem tvořícím se kolem kluka. Má rozšířené zornice. Frčí z amfetaminového kopce. Jak zahlédne druhou uniformu, vezme dráhu tak rychle, že nestačím ani mrknout.

2. Muž (41) jeví známky opilosti. Nezvládá chůzi a občas přibrzdí nosem.

„Pusťte mě, chlapi,“ mručí usínající nešťastník. „Jsem za chvíli doma.“

Ptám se ho, kde bydlí. Udává plzeňskou adresu. Ptám se ho, kde je teď.

„Vím, ne. V Plzni. Na Hlavním nádraží.“ Kymácí se na sedačce. Je sjetý heroinem. Alkoholu nadýchal 2,52 ‰.

„Kamaráde, jseš u nás ve velkoměstě, na Pavlově náměstí.“

„Pusťte mě, chlapi,“ zkouší to znova. „Jsem za chvíli doma.“

„Víš, kde jsi teď?“

„Jasně. V Plzni. Na Hlavním nádraží. Pusťte mě, chlapi…“ Pořád dokola.

„Já už bych chtěl taky žít jako člověk,“ posteskne si, když se šourá na příjem s rozbitým nosem.

3. Opilý Ukrajinec (35) vypadl z šestého patra do vnitřního dvorku činžáku. Žije. Leží na hromadě stavebního rumu. Zmatek, pláč, tma.

V autě se ukazuje, že dopadl velmi dobře. Podle všeho jej zbrzdil věšák na prádlo před oknem v jednom ze spodních pater. Má pár ošklivých tržných ran, spoustu odřenin, zlomeniny žeber a obou předloketních kostí.

Policie pracuje s verzí, že mu někdo z okna pomohl. V bytě jsou hádky na denním pořádku. Muž má v obličeji staré vybarvené hematomy.

Pacient je zajištěn, ošetřen a připraven k transportu. Čeká se, kam se budeme směřovat. Jdu po stopě zápachu psího exkrementu. Všichni povinně zkoumají svá kopýtka. Podívejme, paní doktorka…

4. Třicet minut po půlnoci. Opilá žena (18), sděluje pager. Vojta si zhluboka vzdychne.

Na chodníku mezi opilými kamarády leží pozvracená slečna. Nedaří se nám ji probrat ani poctivými algickými podněty. Podivné pohyby očních bulbů.

Když se přesouvám do kabiny, zastavuji se u dvou členů party, kteří zůstali na místě. Přítel opilé a kamarádka. Pátrám, jestli už se to slečně někdy přihodilo. Bohužel ano. Má psychiatrické problémy. Deprese a tak.

Na interním příjmu před paní doktorkou se stav pacientky prudce lepší. Pokud by její obtíže trvaly ještě déle, mohly by ji čekat nepříjemné zážitky. Nadýchá pouhé jedno promile.

Uklízíme v sanitě. Skrze otevřené dveře ambulance vidím partnera pacientky, jak si za ruku odvádí její kamarádku k svému vozu.

5. Ve dvě patnáct až na kraj města. Staří manželé. Jak už to bývá, ona pečuje o něj (80).

Celou jednu stranu poslední propouštěcí zprávy vyplňuje seznam pacientových diagnóz. Dnes se jeho stav zhoršil. Je zmatený, třese se…

Do bytu přichází i nevlastní pacientův syn. Přes pokročilou hodinu veze matku do nemocnice za námi. V čekárně se střídají u pacientovy hlavy, těší jej a nebojí se jej pohladit po vlasech. Tak to má být. 

Dobrá noční. Od půl čtvrté jsme na stanovišti a již nevyjedeme.

Zde končí příběhy z roku 2022 - Ohlédnutí zdravotního záchranáře. V dalším díle blogu uvedu statistické shrnutí skladby výjezdů z popisovaného období. No, a těšit se můžete na volné pokračování pod názvem Deník záchranáře ze Sídliště, na které jsme byli s parťákem v loňském roce přeloženi, když se zavřelo stanoviště ve Čtvrti z důvodu rekonstrukce.

Děkuju vám každopádně za čtenářskou přízeň😉