Ohlédnutí záchranáře z velkoměsta - denní V/10/22

S Rudou

Snažím se jít brzy spát, ale nedaří se mi v poslední době usnout. Když konečně usnu, několikrát se v noci budím. Nakonec se proberu tři čtvrtě hodiny před budíkem a hledím do stropu.

Parťák má dovolenou. Sloužím s Rudou (viz Ohlédnutí X/8/22).

1. Na parkovišti u Hornbachu vyhledáváme béžové Mitsubishi. Zaparkoval v něm muž (50), jemuž dělají vrásky tlakové bolesti na hrudi.

2. Dceři pana Veselého (67) dělají vrásky otcovy halucinace. Vidí u sousedů na stromě viset dva psy stažené z kůže. Již v minulosti měl takové problémy. I tehdy se dostavily poté, kdy přerušil denní přísun alkoholu.

Třesoucí se zpocený mužík vzpomíná během převozu na dobu, kdy byl zaměstnán v pivovaru.

„Pane, to ještě pivo kvasilo ve spilkách a ne v nějakých nerezových tancích a to bylo pívečko! To se pilo samo.“

3.  Mladá Slovenka (22) prodělala tento den již podruhé epileptický záchvat. Podobné problémy nikdy dříve neměla. Zdá se mi, že má nateklý ret a domnívám se, že se pokousala. Včas mi dochází, že ret je plasticky upraven za účelem zatraktivnění.

Paní primářka na příjmu se podívá do zprávy a uhodí na slečnu: „Vy tu nechcete zůstat, že ne? Podepíšete revers, že?“ Slečna přikyvuje. Žasnu nad tou jasnozřivostí, ale paní doktorka mi na několika místech z předchozí zprávy ukazuje, kudy se její dedukce ubírala.

4. Muž (45) v botanické zahradě přenáší květinu z čeledi pryšcovitých. Ta se při tom listem letmo dotkne jeho úst. Muž věda, že latex tohoto druhu je mírně jedovatý, se roztřese. Objevují se u něj zvláštní příznaky. Tvrdí například, že svým krokům vytkne jistý cíl, ale nohy jej nesou jiným směrem. Jeho tvář má silně úzkostný výraz. Připouští, že obtíže se záchvatovitým třesem má již od dětství. Příčinou je vždy silný stres.

Příznaky otravy nebo alergické reakce nejsou přítomny.              

Pro pána krále! Před třetí jsme byli doma a už jsme nevyjeli. Ve všední den nevídáno. Podobné dny jsem zažíval snad jen na začátku své slibné kariéry, anebo v prvních covidových týdnech, kdy se jeden občan obával druhého.

Vzpomínáme s Rudou na staré známé kolegy. Ruda mě seznamuje s jejich zálety a vyslovuje některé zajímavé sexuologické poznatky. Pokud se mu ve vyprávění nedostává správných slov, prudce vstává a malou mimickou hereckou etudou podbarvenou citoslovci vyprávění dokresluje.

Obzvlášť mě pobavil popis zlého vysokého psychologa, u kterého Ruda dělal testy, když se v osmdesátých letech hlásil k taxislužbě. Ruda se nafukuje do přímo obřích rozměrů a mimikou se snaží naznačit psychologův enormně rozrostlý mroží knír.

Když se blíží čas střídání, frekvence pohledů směřujících k hodinám se zvyšuje. Vychází to. Už nikam nejedeme.

Když ale ve své tísni úpěnlivě volali k Hospodinu, vysvobozoval je z jejich úzkostí. Žalm 107