Ohlédnutí záchranáře z velkoměsta - noční IX/7/22

1.  Společný převoz s doktorem z jedné nemocnice do druhé. Stav pacientky se po operaci výrazně kdoví proč zhoršil. Zatímco zkušení lékaři chystají převoz, ozve se z kouta nesměle mladý doktůrek. Ukazuje na monitor defibrilátoru, kde se EKG křivka infarktově vlní. To ovšem mění situaci.

2. Paní středního věku sedí na schodech před domem ve společnosti dvou policistů. Nedaleko odtud ji mělo srazit auto. Má drobnou tržnou ránu ve vlasech. Odpovídá nedůsledně. Není schopna vysvětlit, kde a co se vlastně pořádně stalo. Jasno do situace vnáší až alkotester. Hodnota na displeji ukazuje krásných 3,15 ‰. Inu, dala si prý dvě dvojky s kamarádkou. Na toto tvrzení je i zlaté záchranářské pravidlo množství přiznaného alkoholu násob vždy dvakrát vcelku krátké.

3. Opilec nedošel v baru na záchod. Ačkoliv tuto cestu, podle toho jak vypadá, určitě nešel této noci poprvé, přesto jej tentokrát zaskočil drobný schůdek. Má vykloubený kotník.

„Dělají ofuky,“ stěžuje si společnosti jeho partnerka dostatečně nahlas, abychom ji slyšeli. Je opilá, odmítáme ji vzít s sebou.

4. Mladý pětatřicetiletý muž v ulici na konci světa se v rodinném domku probouzí s nevolností. Popisuje náročný výkon, kdy se v těžkém stavu plazil nocí do patra k rodičům, aby přivolali pomoc. Sedí na pohovce a nelze na něm nalézt kromě drobného rozrušení nic, co by svědčilo o zdravotním problému. Zůstává doma.

U dveří do domku mě zastavuje jeho maminka s ustaraným výrazem.

  „Víte, jeho bratr má schizofrenii a já se trochu bojím, jestli teď i on…?“ hledí na mě tázavě. Neumím ji odpovědět.

5. Babička nad ránem s bolavým břichem. Je téměř docela hluchá, jen se na sebe cestou usmíváme.

Před dveřmi traumatologie sedí na vozíku stařík. Hrbí se do sebe, tiskne si opatrně poraněnou ruku. Pohledem zůstává uzamčen v neprostupné bublině svých bolestí.