Ohlédnutí záchranáře z velkoměsta - noční IV/9/22

S Kubou

Je mi zle. Neodhodlal jsem se ale přes den zavolat na Provoz, a tak se sunu v zácpě nešťastně na noční.

1. Pan Junák v šedesáti letech spekuluje zaskočeně nad tím, co může působit ty dnešní návaly horka a zimnice. Inu, co čekat při tělesné teplotě přesahující 38°C.

2. Mrtvička v rodinném domku. Při příjezdu nás vítají rozsvícená sklepní okénka. Ano, předpokládám správně, pacienta poneseme do schodů.

V suterénním bytě vyzdobeném mysliveckými motivy na sobě stařík (80) už druhý den pozoruje částečné ochrnutí končetin na jedné straně těla. Již se nevejde do tzv. terapeutického okna. Zvláštní prodleva u muže, jehož tři vnučky jsou lékařkami a z toho dvě pracují dvě stě metrů odtud v největším z městských špitálů.

Pacientovi se nedaří opřít o nohy, když jej přendáváme ze sedačky na nosítka.

„Však ty se něco nachodily,“ broukám konejšivě připomínkou stovek kilometrů, které nohy pana polesného probrouzdaly českými háji.

3. Je hodina po půlnoci. Plujeme přes most do pravobřežní části města. Lampy vysoko posazené nad mostním obloukem se rozplývají v kapkách hustého mlžného aerosolu. Tvoří ramena světelného kříže, jenž svádí pohled k slabě prosvětlenému středu šedivého mraku uprostřed mostu. Zde opustíme zřejmě rozměry naší galaxie. Nikoliv. Kapitán sedící vedle mě udržuje loď v našem časoprostoru a přistává v centru města.

Malá černovlasá dívka (25) s výslovností prozrazující cizinku se hrbí sedíc na posteli garsoniéry. Moc toho nenamluví. Trpí panickými stavy a úzkostí, vysvětluje, zatímco pořád nejistě pokukuje po svém příteli. Ten upřesňuje, že má pacientka v poslední době problémy při jídle. Má opakovaně pocit, že nemůže polknout sousto, a panikaří. Teď, co zjistila, že je těhotná, je to horší.

4. Pan Matoušek (40) se zpil jako zvíře ginem s tonikem. Jen těžko lze uvěřit, že měl pouhé čtyři drinky. Skutálel se ze schodů ve snaze stihnout podzemní dráhu. Marně. Dopotácel se k otevřenému kasinu, kde chtěl být ošetřen. Zde před vchodem svými dobrými sto kily rozhodil seskládané židle. Válí se nyní mezi nimi s rozepnutým poklopcem a skučí. Naříká jako malé děcko celou cestu na chirurgii. Chvíli se blekotavě omlouvá, že dělá problémy, pak žadoní, abych mu zajel vyvenčit psa. Pořád dokola. Ještě že jej nevezu déle. Zaplavuje mě totální znechucení.

Jsem rád, že jsem přijel do práce autem. Pořád mi není dobře.