Ohlédnutí záchranáře z velkoměsta - denní VIII/8/22

S Láďou

První tři výjezdy takříkajíc jako přes kopírák. Prastaří dědouškové dělají starost svým o něco mladším chotím.

1. Ten první má rychle postupující pokřivení hrudní páteře. Sotva dýchá, jak mu břicho utlačuje hrudník. Snažím se z paní dostat lékařskou zprávu a doklady. Trvá to, než pochopí, co potřebuji. Odchází po schodech do patra a stěžuje si: „Ty jsou ale protivný!“ Vůbec bábince nedochází, že mluví nahlas. Krčím na parťáka nešťastně rameny a udiveně se šklebím. Vždyť jsem byl zdvořilý!

2. Druhý stařík, pan Švec (85) přesvědčil svoji partnerku, že má necitlivou nohu v oblasti kotníku. Když dorazíme na místo, už si nevzpomíná, že by měl nějaký problém. Cítí se zdráv jako ryba, a nám se nedaří nalézt žádný akutní důvod, proč jej odvézt.

„Víte, to není můj muž. Žijeme společně šestnáct let. Nemůžu teď od něj odejít. Je beze mě úplně ztracený. Platím si svůj byt, ráda bych byla tam, ale s ním to nejde. Musí se mnou jít i k ženskýmu doktorovi. Vlečeme se tam společně - nevydrží sám ani chvíli,“ vrtí unaveně hlavou paní.

3. Třetí stařec leží padlý v předsíni bytu. Na hlavě staré i čerstvé rány. Opakovaně padá. Velmi zanedbaný zjev stejně jako i celý byt. Jeho žena neví, s čím se léčí, co užívá, kde má doklady, a nakonec si ani není schopna vzpomenout, kdy se narodil. Naštěstí se již vezl, takže se dostávám k nějakým informacím.

4. Na další pacientku si vzpomínám. Určitě jsem ji už vezl. Vkusně zařízený byt antikvátním nábytkem, obrazy na stěnách, na zemi koberec s perským vzorem. Paní táhne na sto, drobounká s úhledně převázaným župánkem, jakoby vystoupila z jednoho z obrazů.

„Vy jste tančila, že?“ zkouším rozpohybovat svou paměť. Těsně vedle. Je to sopranistka. Nadějnou kariéru ukončilo odmítnutí spolupráce s STB, která prahla po informacích z okolí jejího nebožtíka muže.

„Tak si umíte představit, jak jsem dopadla. A to jsem měla zrovna zpívat Královnu Noci v Libereckém divadle…“ Zamyká dveře bytu. Posadit se na schodolez nechce a pomalu schází z patra.

„Důchodci do plynu, bude míň problémů,“ cituje z ničeho nic jakýsi transparent z demonstrace shlédnuté v televizi.

„Já těm mladým rozumím,“ doplňuje, „vždyť je to ostuda být tu tak dlouho. Moje rodiče se dožili sotva padesátky.“

V autě pak vzpomíná, jak ji před časem přivezla převozová sanita domů z obstřiku bolavých zad.

„Víte, já mám silnou osteoporózu a trpím bolestmi zad. Paní doktorka mi to obstříkla a mně se krásně ulevilo. Nakázala mi po injekci důrazně klid a odpočívat. Jenže ten řidič se mnou jel tady po těch kostkách jak blázen. Držela jsem si hlavu, nemohla jsem ji udržet vzpřímenou, ale pak jsem se musela chytit madel, abych neupadla. Křičela jsem na něj, aby zpomalil, ale neslyšel mě. Od té doby mám se zády velké problémy.“

Vláďa jede krásně opatrně. Oblasti s kočičími hlavami, pokud to jde, objíždí.

5. Mladý pár s dcerkou vyrazil do rozlehlého lesoparku na dětské hřiště. Maminka (35) seskočila z houpačky tak nešťastně, že si podle všeho zlomila obě bércové kosti. S rajským plynem naložíme nohu do vakuové dlahy a pak maminku do auta. Nasává z náustku pilně plyn a za chvíli se začne pochichtávat.

„Kouřil jste někdy trávu?“ ptá se unešeně. „Zkusil jste tuhle dobrotu?“ pokračuje zvědavě. Pak flirtuje s Vláďou, který ji zavádí kanylu.

„Musíte mě napíchnout, jo? Hi hi hi…“

Před příjmem opět potkáváme Petra. Tentokrát vypráví jarní příhodu, kdy si je zavolal mladý vysokoškolsky vzdělaný muž se zimnicí.

„Tak se oblečte a půjdeme,“ kynul mu tehdy Petr k odchodu.

„To je dobrý,“ spokojil se pán s tričkem. Ve voze se pak chvíli ošíval, než Petra dokonale zaskočil otázkou: „A dostanu župan?“

„ŽUPAN!?“ nestačil se divit Petr.

„Aha,“ chápavě pokynul hlavou muž, „dostanu ho až v nemocnici.“

„To se mi za dvacet let ještě nestalo,“ rozváděl dál Petr. „Lidi nastoupí z bytu do sanity a chtějí pít, čůrat apod., ale župan…! No, než jsme odjeli ze špitálu, už mazal kolem nás domů v tom stejném tričku, v jakém nastoupil,“ dodává s ukojenou jízlivostí.

Bavím se, než mi úsměv ze rtů sebere telefonát z dispečinku. Předáváme dlouho, máme snad nějaký problém?

6. Rychle se otáčíme pod špitálem. Mladá žena (35) má obtíže s krční páteří. Nyní strávila dvě hodiny v záklonu u kadeřníka a všechno se s ní točí.

7. A na druhou stranu Prahy. Dcera hlídá matku alkoholičku (70), aby nepila. Nedaří se. Na chvíli si odskočí a už nalézá matku s lahví v ruce. Nechce lahev pustit, tak se o ni perou. Dcera vítězí, a tak se ji matka snaží vyhodit z bytu pod pohrůžkou, že když neodejde, skočí z okna.

Když přijíždíme, spí spokojeně ve své posteli. Nevěřícně mžourá, kdo ji to budí. Vysvětluji ji, v jaké je situaci. Čeká ji záchytka a další den pravděpodobně pohovor s psychiatrem. Přijímá to vzhledem k vysoké hodnotě promile překvapivě pragmaticky. Dcera ji přesvědčuje, že to udělala, protože ji má ráda.

„To víš, že jo, ty krávo. Už tě nechci vidět,“ loučí se s ní matka.

8.  Naděje, že se mi včas podaří odjet na moto výlet s kamarády, bere za své. Chvíli před koncem směny se vracíme do gerontologického modu, v němž jsme začali. Na starého muže (75) s nepříjemnými onkologickými obtížemi se mi nedaří být milý. V autě potěžkávám tlustou složku se zprávami z onkologie, hledím na chlapa sedícího na sedačce. S pokornou statečností snáší několikaleté strasti. Začínám se zase chovat jako člověk.