Ohlédnutí záchranáře z velkoměsta - denní III/10/22

S Kubou

1. Svítá a už jsme v pohybu. Ukrajinský muž (62) si dal po ránu silné kafe. Točí se mu po něm hlava.

Holobyt. Dvě postele. Oblečení pověšené na hřebíkách zabitých do prken připevněných ke zdi. Mokré se suší na šňůrkách přes celou místnost. Zbytek věcí v oprýskaných garážových regálech. Válečná tématika i v erotickém kalendáři. Prsatá krasavice v nicotném tílku si přidržuje na hlavě vojenskou helmu.

„Přivezete jej zpátky?“ ptá se dcera. Vrtím hlavou a sám sebe se táži, jestli kolegové na Ukrajině již poskytují pacientům i tenhle servis.

Zpátky to beru zase vrchem kolem Laskonky. Jak stoupáme nad NSN, otevírá se krásně do široka výhled na metropoli. Asi hlavně proto tudy rád jezdím. Ještě je pořád docela brzy a město je vykresleno jak na malířském plátně v různých intenzitách šedi. Jen do mraků už slunce sem tam vylilo zlatou barvu.

2. Slečnu (11) drobně rafnul do prstu jejich domácí psík. Při toaletě ranky kolabuje mamince do náruče.

Ani tenhle byt se mi nelíbí. Předně tu v sobotu ráno postrádám otce. V ložnici matky a dcery chybí na podlaze polovina dlaždic. Dlouhý stůl při zdi je zavalen haraburdím. V cestě do kuchyně brání na zemi řada šanonů a mně v předsíni stojí vedle nohy kdovíproč rozměrný hasicí přístroj. Zpoza závěsu za ním se předhání několik krabic, která vypadne z polic dřív.

„Necítíte tady takový divný smrad?“ otáčí se matka na parťáka.

„Plyn to nebude,“ uklidňuje ji kolega a ukazuje mi k opasku, kde si v klidu poblikává CO-metr. „Snad plíseň?“ navrhuje opatrně a rozhlíží se kolem.

3. Ukrajinské rodičce (26) odtéká plodová voda. V bytě je sama. Nešťastnice velmi silně zadrhává v řeči. Komunikaci již tak narušenou omezenou znalostí češtiny to téměř znemožňuje.

„Nejste od hranic s Polskem? Máte takový přízvuk,“ zjišťuje parťák a já za volantem dusím smích. I žena se směje. Jak chtěl v těch syčivých slovech v nuceném drkotavém rozkladu tohle rozeznat, netuším.

„Kamaráde, náhodou byla od hranic!“ hají se parťák. „My, vychovaní polskou televizí, tohle teda poznáme.“ Řehtám se.

4. Ukrajinská běženka (67) si měří druhý den vysoký tlak. Mírně ji pobolívá v zátylku.

Smutný malý byt nad šedivou frekventovanou křižovatkou, kde se nervózní řidiči na poslední chvíli tlačí do krajního pruhu, aby si vysloužili roztrpčenou nadávku z klaksonu od těch, kteří k odbočení stáli dlouhou frontu. Pak je všechny pohltí nenasytný černý chřtán tunelu. Výhled ze dvou zaprášených oken vede právě sem a na protější stejně ponurý dům. Stahuji se do chodby domu a hledím do dvora. Javor se svým štíhlým kmenem zešikma natahuje ze sevření oprýskaných zdí vysoko vzhůru. Zpátky dolů na těsný dvorek se jen lítostivě ohlíží za svými opadávajícími barevnými listy.

„Nasadil jste mi to špatně!“ rozčiluje se na mě v sanitě paní a nevěřícně hledí na změřenou hodnotu tlaku, která nepůsobí nijak mimořádně. Musím ji znovu nasadit manžetu tlakoměru a posunout na paži o dvě čísla stranou. Konečně mi to někdo vysvětlil. Výsledek měření je stejný. K praktickému lékaři paní nechce. Raději do nemocnice.

5. 1555!, řve pager výzvu, abychom urychlili předání a zavolali si o další práci.

Dlouho jsme nebyli v lezeckém centru. Dnes to ale bude jiné. Žádný zmožený kotník na boulderu. Vrcholový český lezec (22) zde vydělává na stravu tasmánským čertům v pokusu o rekord ve vytrvalostním lezení. Po dvaceti třech hodinách tělo řekne dost. Nemá pořádně sílu ani mluvit. Zdá se, že tasmánského čerta, kterého má vymalovaného na triku pod nápisem Nakrmím ďábly, to vůbec nedojímá.

6. 1555! Diabetik na inzulinu (25) nedorazil do zaměstnání. Je nalezen spící na posteli. Probudí se na oslovení, ale výzvám nevyhoví. Už jim nerozumí. Hladina glykémie je téměř na nule. Čekáme, až zabere koncentrovaná glukóza. Mladík je fandou Avengers. Nad postelí visí plakát Ironmana snad v životní velikosti. Pak ještě tuhle a tady zase ze zdi shlíží Spiderman. Muž se probírá, ale dobře mu není. Hladina cukru už je v normě, ale stále se drží nezvykle nízko. Transportujeme jej z pod obrazů jeho svalnatých hrdinů zbědovaného, choulícího se na sedačce v mikině bezpečnostní agentury. Na schodech mu spadne z nohou sandál se skrz na skrz prošoupanou podrážkou.

Dost možná, že mu starostlivý zaměstnavatel zachránil život.

7. 1555! Muž (65) včera při návratu z hospody nezvládl pod parou schody k domu. Rozbil si obličej a vymkl rameno. Řeší to až nyní o dvacet hodin později. Obdivuji jeho odolnost, neboť vykloubené rameno je záležitost dosti bolestivá. Obdiv trvá jen do doby, než mu parťák zavede kanylu. Muž syčí a svíjí se při tom, jako by mu propichovali ruku žhavým drátem. Nechápu.

8. Ukrajinka (32) vjela se svým vozem BMW na červenou do křižovatky. Srazila se s dodávkou. Bolí ji za krkem.

A domů. Zase se město pomalu noří do tmy a sluneční zlato lemuje jen horní okraje divotvarých mraků.

A Adamovi řekl: Protože jsi uposlechl svou ženu a jedl jsi ze stromu, o kterém jsem ti přikázal: Z toho nejez, budiž kvůli tobě prokleta země: S námahou z ní budeš jíst po všechny dny svého života. Genesis 3:17