Ohlédnutí záchranáře z velkoměsta - denní I/10/22

S Kubou a Davidem

Kdybych ráno věděl, že vyjedu hned z kraje směny a na jídlo se vrátím až po osmi hodinách, snad bych byl do práce ani nechodil. Na sousedním stanovišti vypadli z pracovního procesu hned tři lidé. Covid?

Máme na autě stážistu. Starý známý. Nadporučík Vojenské policie. Chudáka budu celý den otravovat s chlapáckými tématy. Střelba, řízení, MMA, box… Naštěstí to David snáší trpělivě a s úsměvem.

1. Muž (60) má bolesti pod levým prsem. Dost jej to vzalo, byť objektivně není nic k nalezení. K praktičce nechce.

„To je stará babka, tu léčíme my,“ podotýká žena pacienta.

2.  Řítíme se až na kraj města. Mastím to jako zvíře, ať u Vojenské policie vidí, zač je toho u nás loket!

Vysoká atraktivní slečna (22) si zašla postěžovat na Místní oddělení policie, že ji pronásleduje šéf jejího partnera. Shodou okolností se dostáváme do zákulisí firmy, která provozuje již zmíněný stoprocentně LEGAL automat na sušenky s obsahem THC k technickému a zemědělskému použití. Slečna dva roky žila s přítelem v sklepních prostorách v prachu a zoufalém nepořádku. Pěstovali „kytky“, aby rozjeli byznys.

„Právě kvůli tomu jsem pak byla na psychiatrii s úzkostmi a depresemi! A teď nás z toho chtějí vyšachovat!“ vysvětluje.

Pronásledují ji přes produkty Appelu. Podsouvají ji ve zprávách slova, která nezvolila. Markovi byla nevěrná s Frantou, jelikož neměli dlouho sex. Vykládá ze široka a motá jedno s druhým.

„Vždyť víte, jak to chodí.“

Odcházím za volant unaven tou záplavou informací. Slyším, jak slečna usedavě pláče.

3. Dušný muž (63) v sídlištním bytě upoutaný na oxygenátor, který mu nosními brýlemi do útrob vlévá kapičky času navíc. Je vysoký. Ve třech máme co dělat, abychom jej dostali na nosítkách do vozu.

„A to jsem -- polovinu váhy -- shodil,“ sděluje mi muž se zámlkami, jak namáhavě do plic natahuje vzduch. Už rozumím tomu nepatřičně velikému vážnému obličeji nad hubeným tělem.

4. Muž leží v pizzerii a pláče, informuje pager. Cizinec, Egypťan (48), leží v barokní chodbě malé restaurace naproti sv. Nikolasovi. Uklouzl na mokré venkovní dlažbě. Je přikryt asi dvaceti poctivými ubrusy a následky pádu těžce snáší. Nenalézáme žádné známky zranění. Oddrkotáme s mužem vzhůru k Pavlínu k Milosrdným bratrům Karla Boromejského.

Cestou Davidovi vykládám svoji zkušenost s íránským vojenským pilotem na návštěvě velkoměsta, kterou jsem učinil nedaleko odtud v sadech pavlínského parku. Pilot podpořen dvěma pivy se skoulel několik metrů z travnatého svahu, když se pošťuchoval s kamarády. Ležel na zemi, žalostně naříkal a držel se za stehno. Zdálo se, že bude mít stehenní kost alespoň na tři kusy. Leč na stehně byla jen malá modřina. Cestou do nemocnice řval jako tur, modlil se k Alláhovi a rytmicky bušil pěstí do stěny ambulance.

V NSN nenalezli na pilotovi víc než tu modřinu. Tam už ovšem kolegové pacienta vyšetřovaly pod dohledem jeho matky, íránské ambasadorky

5. Žena (72) ve svém bytě pozoruje černý obsah ve zvratcích a ve stolici.

6. Muž (46) dopajdal na úřad s týden oteklou nohou. Má obavy, že domů už to nezvládne.

7. Na poloviční dostřel luku… No, prostě před branou vojenské nemocnice v nízkém činžovním domě nalezla dcera svého otce (80) ležícího po pádu v kuchyni. Mrmlám, proč si sem pro pacienta nedošli z Příjmu rovnou s postelí. Takhle to ale prostě je. Co je za zdí špitálu, je záchranky.

Parťák rodinu zná. Manželka pacienta pracovala přes ulici v nemocnici na stejném oddělení jako kdysi on. Ptá se dcery na matku. Ta okamžitě propuká v pláč.

„Před rokem zemřela!“ ukazuje parťákovi fotku maminky, o kterou ji požádal, a vzlykot nabírá na obrátkách.

8. V pětipatrovém činžovním domě ve Čtvrti nalezla vnučka svou babičku (85) ležící po pádu v kuchyni. Stařenka je zmatená, brebentí z cesty a vesele se směje. Řeší se vybitý telefon a ztracený kabel k nabíjení.

„Oni mi tam ty babky říkaly, že mám vybíječku,“ uchichtne se pacientka, když vzpomíná na poslední hovor s telefonním automatem.

Mám na tváři úsměv od ucha k uchu, až si mě vnučka podezřívavě prohlíží. Blaží mě, že tohle je poslední výjezd. Víc už zaručeně nestihneme.