S Kubou a Jindrou · Z dovolenkových dnů zpět v realitě. Třiašedesátiletý muž vypil v plzeňské restauraci větší množství 12° piv (3,60 ‰). Leží pokálený a pozvracený na záchodkách a blekotá. „Já bych šel domu,“ skuhrá na záchytce, zatímco pod sebe močí. Nezískal tím valné sympatie ošetřovatelů a cesta k lůžku je urychlena. Absolvuje ji smykem.   · Plynule pokračujeme do centra. Ženě (48) se v podzemní dráze cestou z pracoviště dělá nevolno. Vystupuje na povrch a usedá v resta

S Kubou   1. Třiadevadesátiletý muž na zahrádce zakopl o obrubník a upadl na bok. Noha v třísle asi pěkně bolí, ale pacient je bývalý horník a ti si přece nestěžují. Od bolesti nic nechce. Většinou pracoval jako vedoucí bagrista na velkostroji. Zavzpomíná se s láskou na svoje zaměstnání a vypočítává šestičlennou posádku rypadla, kterému velel. „Já si, pane záchranář, pamatuju taky celou válku,“ přesouvá se ve vzpomínkách do dětství. „Co mě napadne, když se řekne válka?“ uji

S Kubou        Déja vu – zatímco čekám na křižovatce na zelenou, směna A1 vyjíždí do přesčasu.   1. Šedesátiletá cestující v podzemní dráze děsí spolucestující, když opakovaně omdlévá. „Poslední dobou mi tenhle druh cestování nedělá dobře,“ posteskne si paní. „Ty lidi, dusno, uzavřené prostředí... Vždycky se snažím najít místo, kde na mě aspoň trochu fouká.“   2. Než dojdeme k autu, mění se výzva z jakýchsi nepodstatných obtíží na bolesti na hrudi . Ukrajinského řidiče (40)