Motocykl je u pana doktora v servisu, tak se mačkám cestou do práce s ostatními ospalci v autobuse. Klesáme dolu výletní městskou čtvrtí. Nad střechami domů, tam kde se má nacházet kopec s nepěkným jménem Zášť, se klene velehora! Chvíli zmateně mžikám směrem k Zášti a pak mi dochází, že za tenhle optický klam může mlha. Blíží se podzim, dochází mi. Ostatně už se zase vstává do tmy. Žena (55), kterou roztroušená skleróza upoutala na lůžko, má horečku. Byt v domě pro hendikep

S Kubou a Jindrou Třiačtyřicetiletá žena krájela doma zmrzlý chléb. Pecen probodla nožem, ten jí ale sklouzl z prkénka a chystal se spadnout na zem. Zachytila jej a vyčnívající špičkou nože se píchla do předloktí. „A je to normální, že mě tam pálí?“ Valíme na Sídliště II. Slunce už je za horizontem a panelové domy tonou v houstnoucím šeru. Jen místní Dvojčata, která svou výškou výrazně převyšují ostatní věžáky, září parádně ve zlatě. Ukrajinka (30) má několik dní rýmu. Od z

S Kubou a Jindrou Směna A1 vyjíždí před námi. Petr se cestou do sanity marně snaží v pageru rozluštit jméno cizince, který má mít bolest na hrudi. Do ruchu velkoměsta je vyslána i naše zásahová jednotka. Šestasedmdesátiletou ženu bolí čtrnáct dní záda. Byla opakovaně vyšetřena v nemocnici, ale stav se nelepší, spíše naopak. Pláče a pláče. Do vozu s opatrností přichází sama, transport zvládá vsedě. V ambulanci neurologie se rozpláče znovu. „Jako minule,“ konstatuje lékařka