S Petrem D. · Osmašedesátileté pacientce se hůř dýchá, bolí ji hlava. V bytě bydlí s dcerou.  Když se ptám, jak dlouho obtíže trvají, mávne nad ní dcera rukou: „Tak čtrnáct dní.“ „Druhý den,“ opravuje ji později pacientka ve voze. „Čtrnáct dní se s dcerou akorát tak hádám. To víte, chlapa nemá, bydlí v bytě s mámou...“ Ptám se na alergie. „Ten už umřel,“ zaskočí mě svou odpovědí žena. Když vidí můj tázavý pohled, doplňuje: „Můj muž. Na toho jsem byla silně alergická.“   · P

S Kubou a Jindrou · Z dovolenkových dnů zpět v realitě. Třiašedesátiletý muž vypil v plzeňské restauraci větší množství 12° piv (3,60 ‰). Leží pokálený a pozvracený na záchodkách a blekotá. „Já bych šel domu,“ skuhrá na záchytce, zatímco pod sebe močí. Nezískal tím valné sympatie ošetřovatelů a cesta k lůžku je urychlena. Absolvuje ji smykem.   · Plynule pokračujeme do centra. Ženě (48) se v podzemní dráze cestou z pracoviště dělá nevolno. Vystupuje na povrch a usedá v resta

S Kubou   1. Třiadevadesátiletý muž na zahrádce zakopl o obrubník a upadl na bok. Noha v třísle asi pěkně bolí, ale pacient je bývalý horník a ti si přece nestěžují. Od bolesti nic nechce. Většinou pracoval jako vedoucí bagrista na velkostroji. Zavzpomíná se s láskou na svoje zaměstnání a vypočítává šestičlennou posádku rypadla, kterému velel. „Já si, pane záchranář, pamatuju taky celou válku,“ přesouvá se ve vzpomínkách do dětství. „Co mě napadne, když se řekne válka?“ uji