S Kubou a Jindrou Třiačtyřicetiletá žena krájela doma zmrzlý chléb. Pecen probodla nožem, ten jí ale sklouzl z prkénka a chystal se spadnout na zem. Zachytila jej a vyčnívající špičkou nože se píchla do předloktí. „A je to normální, že mě tam pálí?“   Valíme na Sídliště II. Slunce už je za horizontem a panelové domy tonou v houstnoucím šeru. Jen místní Dvojčata, která svou výškou výrazně převyšují ostatní věžáky, září parádně ve zlatě. Ukrajinka (30) má několik dní rýmu. Od z

S Kubou a Jindrou Směna A1 vyjíždí před námi. Petr se cestou do sanity marně snaží v pageru rozluštit jméno cizince, který má mít bolest na hrudi.   Do ruchu velkoměsta je vyslána i naše zásahová jednotka. Šestasedmdesátiletou ženu bolí čtrnáct dní záda. Byla opakovaně vyšetřena v nemocnici, ale stav se nelepší, spíše naopak. Pláče a pláče. Do vozu s opatrností přichází sama, transport zvládá vsedě. V ambulanci neurologie se rozpláče znovu. „Jako minule,“ konstatuje lékařka

S Kubou · Cesta po okruhu velkoměsta je zúžena kvůli opravám. Protáhnout se mezi kamionem a betonovými mantinely, které se navíc místy nečekaně prolamují do vozovky, mi dává pořádně zabrat. Jsem rád, když mám nepříjemný úsek za sebou. Přede dveřmi panelového bytu klečí hasiči a pokouší se dostat dovnitř. V mezipatře stojí dcera s vnučkou. Pláčou. Otec resp. dědeček se od včera neozval. Hasičům se daří, vzápětí nalézáme pacienta ležet na podlaze zašlého bytu. Žije. Zápach dvou