S Kubou Když jsem já sloužil to desáté léto  v jihovýchodním cípu Čtvrti, bylo shledáno, že naše stanoviště je staré a nevyhovující a že se musíme stěhovat. Měl jsem ten náš starý dvorek docela rád. Vlastně mi vůbec nevadilo, že když člověk usedá k počítači a nedá si pozor, židle jej na skloněné podlaze sveze o pár metrů ke dveřím. Zvykl jsem si i na hlasitý hvizd lokomotivní píšťaly, která se ve tři hodiny v noci nestyděla pronikavě proříznout vzduch na přilehlém nádraží. A

Shrnutí   Popisované období tvoří čtvrtletní výsek. Za tuto dobu jsem absolvoval 47 směn (polovinu směn tvoří noční); jsem odvezl 260 pacientů; bylo 38 zásahů realizováno po půlnoci (14,6 %); bylo 68 jedinců opilých nebo zdrogovaných (26,2 %); jsem odvezl 60 cizinců (23,2 %), z nichž nejvíce byli zastoupeni Ukrajinci (8,1 %). Téměř polovina cizinců byla opilá, u čtvrtiny cizinců jsme zasahovali po půlnoci; se potýkalo 32 pacientů s depresemi resp. úzkostmi (12,3 %); dle mýc

S Vojtou Vojta je operační důstojník prestižního policejního oddělení. Jezdí na zachránce jako řidič řadu let v rámci přivýdělku. Nedávno si dodělal bakaláře v oboru Zdravotnický záchranář a již funguje v nové funkci. Posmívám se mu, jestli toho nelituje. Co mu za volantem chybělo? Šklebí se: „Lituju, kamaráde lituju. Peněz víc nemám, za to povinností přibylo. Nechápu, jak to můžete dělat na plnej úvazek. Já už toho mám po krk po pár službách.“ Vím, že přehání. Na bundě se