S Kubou        Déja vu – zatímco čekám na křižovatce na zelenou, směna A1 vyjíždí do přesčasu.   1. Šedesátiletá cestující v podzemní dráze děsí spolucestující, když opakovaně omdlévá. „Poslední dobou mi tenhle druh cestování nedělá dobře,“ posteskne si paní. „Ty lidi, dusno, uzavřené prostředí... Vždycky se snažím najít místo, kde na mě aspoň trochu fouká.“   2. Než dojdeme k autu, mění se výzva z jakýchsi nepodstatných obtíží na bolesti na hrudi . Ukrajinského řidiče (40)

S Kubou Když jsem já sloužil to desáté léto  v jihovýchodním cípu Čtvrti, bylo shledáno, že naše stanoviště je staré a nevyhovující a že se musíme stěhovat. Měl jsem ten náš starý dvorek docela rád. Vlastně mi vůbec nevadilo, že když člověk usedá k počítači a nedá si pozor, židle jej na skloněné podlaze sveze o pár metrů ke dveřím. Zvykl jsem si i na hlasitý hvizd lokomotivní píšťaly, která se ve tři hodiny v noci nestyděla pronikavě proříznout vzduch na přilehlém nádraží. A

Shrnutí   Popisované období tvoří čtvrtletní výsek. Za tuto dobu jsem absolvoval 47 směn (polovinu směn tvoří noční); jsem odvezl 260 pacientů; bylo 38 zásahů realizováno po půlnoci (14,6 %); bylo 68 jedinců opilých nebo zdrogovaných (26,2 %); jsem odvezl 60 cizinců (23,2 %), z nichž nejvíce byli zastoupeni Ukrajinci (8,1 %). Téměř polovina cizinců byla opilá, u čtvrtiny cizinců jsme zasahovali po půlnoci; se potýkalo 32 pacientů s depresemi resp. úzkostmi (12,3 %); dle mýc