Záchranář z velkoměsta - noční VII/2

S Jiřím K.

18.30 Devětadevadesátileté klientce domova důchodců naměřil zdravotnický personál hypertenzi a odhalil zpomalenou srdeční akci. Hodnota srdeční frekvence je skutečně varovná. Při natáčení elektrokardiogramu si všimnu zavedeného kardiostimulátoru. Přístroj zdá se nefunguje. Stav pacientky navíc komplikuje respirační infekt. Avízem hledáme pro pacientku vhodné zařízení.

21.00 „Jsem lékař-zubař a předseda zdejšího bytového družstva,“ představuje se nám pán a pouští nás do dveří domu.

„Ke komu jedete?“

Omlouvám se ochotnému občanovi, ale ani jeho předsednictví mi neumožňuje na dotaz mu konkrétně odpovědět. Nevadí, stejně dobře tuší, kdo nás volal.

„Ve třetím patře, že jo?“

Ve třetím patře vstupujeme do bytu, který je téměř bez nábytku. Jen postele a stůl, vybavení kuchyně. Většina věcí v nevybalených krabicích. Nervózní, rozrušená žena středního věku nás vede ke své matce (73), jež leží našikmo přes postel pomočená a pozvracená. Pokleslý koutek, bezvládná polovina těla, oči ulpívají pohledem stranou někde na holé zdi. Iktus.

„Jarmilo, seš píča,“ procedí skrze zchromlé rty na uvítanou nemocná. Věta je určená dceři. Ta dělá, jakoby to neslyšela.

Požaduji informace o matčině zdravotním stavu, medikaci. Dcera neví, marně se přehrabuje v krabicích ve snaze nalézt nějakou lékařskou zprávu. Omlouvá se, přistěhovaly se. Pátrám, nemá-li postižení souvislost s námahou při stěhování, ale ukazuje se, že bydlí v bytě již půl roku.

Znovu avízem hledáme pro postiženou volné místo v některém z iktových center.

22.20 Opilá cizinka odchází z místa zásahu.

23.30 Dvouletá holčička se budí se sípoty a štěkavým kašlem.

„Není to černý kašel??“ strachuje se maminka.

1.20 Karel Kubeš (30; 0,60 ‰) a Monika Balogová (30; 2,10 ‰) jsou manželé. Dnes se se svými dvěma dětmi účastnili oslavy osmnáctých narozenin neteře. V naddimenzovaných prostorech pivovaru se sešla celá široká romská rodina u bohaté hostiny. Dobrých sto hostů. Hodinu po půlnoci se strhla rvačka. Pavel Kuntoš byl v jejím středu. Snad po celé délce reprezentativní budovy pivovaru stojí policejní vozy v jednom velkém chumlu. Na místě mají být čtyři zranění.

„Vrhlo se na mě snad šest chlapů nejednou!“ stěžuje si Pavel v sanitce a drží si utěrku s ledem na oku. „Říkám jim: Choď po jednom! Ale ty kurvy ne...!“

Monika Balážová ječí na všechny strany nadávky a roztírá si po tvářích zasychající proužek krve pod nosem. I ona je přivedena do sanitky. Ani zde neustává v zuřivých nadávkách a její partner ji obdivně pozoruje. Monika se prosmýkne policistovi ke dveřím. Hrozí z nich skupince naproti přes ulici.

„Vy zas.aný cikánský m.dky!“ oslovuje příbuzné a známé, aby jim vzápětí mohla slíbit nejstrašnější pomstu. Pavel Kuntoš odstrčil policistu, aby se vmáčkl do dveří vedle své ženy. Než je policisté s námahou natlačí zpátky do sedadel, spustí koncert těch nejsprostších nadávek, jaké jsem kdy slyšel. Hlavní roli hraje sperma, které se ocitá na různých místech z různých zdrojů a je dáváno do přímých souvislostí s konkrétními osobami na druhé straně znesvářeného tábora.

„Nenávidím tyhle černý fópa,“ uleví si Monika, když ji dostanou z dosahu dveří do křesla. „Já jsem cikánka jen na půl,“ vysvětluje. Vzala si totiž bílého chlapa.

„Kdo ti to udělal?“ ptá se zvědavě Pavel Moniky a ukazuje na rozbitý nos. „Ta cos pod ní byla naposledy?“ zjišťuje. „Tý jsem vzal hlavu a drrš!“ naznačuje, jak s ní třísknul o zem, aniž by počkal na odpověď.

Postupně vychází najevo, že rvačku rozpoutala Monika. Prý jen chtěla bitce zabránit, protože věděla, že její muž „je agresor“. Zamilovaně na sebe hledí.

Slavnostně oblečení hosté rozmrzelí nad předčasným a neslavným ukončením oslavy spěšně nasedají do taxíků. Někteří z nich se omlouvají za vzniklé problémy.

2.25 Těhotná žena s bolestmi břicha nevyčkala našeho příjezdu a dle partnera čekajícího na nás před domem odešla sama na vyšetření.

Když situaci oznamuji telefonicky na dispečinku, vystraší mě kolegyňka informací, že se zrovna na druhém konci města řeší hromadná otrava lysohlávkami. Přesto už do rána nevyjedeme.

P.S: Viděl jsem ničemu, násilníka, který se rozvaloval jako nepřesazovaná zeleň, ale pominul a hle, už není. Hledal jsem ho, ale nebyl nalezen.

Žalm 37, 35-36