Záchranář z velkoměsta - noční IX/1

S Kubou

18.45 Domov důchodců. Klientka (85) si omylem sedla vedle postele. Personál má povinnost každý pád řešit přivoláním RZP.

„Máte se mnou práci, se starou bábou,“ omlouvá se stále pacientka, domnívající se, že je pro nás se svými padesáti kily nadměrnou přítěží. Ukrajinská postarší sestřička jí bere hlavu do dlaní a velmi sympaticky ji utěšuje.

V příjmové hale je veselo. Na triážní sestru v okénku recepce huláká vysoký Rus. Přišel ještě se dvěma kamarády. Vysocí chlapi ze střední Asie s upnutými tričky, aby vynikla muskulatura.

„Ja ne u tebe dóma, ja prišiel do nemocníce!“ vzteká se, když se sestra pozastavuje nad tím, že tu již byl před několika hodinami.

Menší Rom v buclaté bílé péřovce přepásané černou ledvinkou, v černých džínsách a černých špičatých lakovkách atmosféře nepomáhá. Chodí načepýřeně po prostoru a velmi hrubě nadává. Pěstí tečkuje vybavení haly, ovšem jen s takovou intenzitou, aby si neublížil. Opakovaně tluče na dveře LSPP a stěžuje si na průtahy, neboť jeho partnerka trpí. Pak ztrácí trpělivost a velí k odchodu.

20.45 V soukromé cizojazyčné herecké škole zasahuje studentku (30) záchvat křečí. Jazyková bariéra a nezvykle dlouho trvající desorientace pacientky komplikují odběr anamnézy. Nakonec se ukazuje, že podobný stav už žena dnes jednou prodělala. Znovu je převážena na neurologii. Zde je vyšetřující lékař překvapen. Příčítal první křečovou epizodu psychickému stavu pacienty, která je kvůli depresím pod silnými antidepresivy.

22.15 Osmdesátiletá paní žije v rodinném domku s dcerou a vnučkou. Upadla a nemá sílu vstát. Na EKG bradyarytmie.

„Na mně už jste tu byli taky,“ švitoří vesele dcera. „Mívám epileptické záchvaty a vždycky si při tom rozbiju hlavu, nebo aspoň vyrazím zub,“ stěžuje si. Vnučka se směje a jde hledat babiččiny zuby.

Potkáváme sestřičku z Pohotovosti. Mračí se. V návštěvnosti LSPP vedou Ukrajinci s Rusy nad Čechy 15:2.

23.00 Matka (51) žije v bytě společně s dospívajícím synem. V tomto týdnu se jí opět vrátily úzkostné stavy. Nyní se budí s bušení srdce, brněním končetin. Cestou na WC kolabuje.

3.00 Opilá dvacetiletá dívka ruší v centru noční klid. Policii a RZP přivolává dvojice, se kterou popíjela.

„Já už volal v životě záchranku tolikrát,“ slyším kamaráda zkušeně se chlubit policistce. Ptám se jej na množství alkoholu, které slečna požila. Sedm piv a tři panáky. Dívka samozřejmě přiznává standardní dvě piva. Nadýchá však 2,35 ‰. Pláče nad zradou přátel, kteří ji vydali policistům.

Ve voze se rozhoduje kouřit, zákazu nedbá, odpoutává se... Dveřmi záchytné stanice vstupuje ve smyku držena čtyřmi lidmi, za hrubých nadávek a zmítající sebou. 

Ráno jsem přítomen dialogu denní směny. Kolegyňka sděluje svému parťákovi: „Alice dodělala inženýra, tak jde na plnej.“

Alice nebude na plný úvazek řídit provoz ve výrobní hale, ani nebude řídit úsek ekonomického oddělení podniku, nebude též designovat strojní součástky, ani nebude kreslit elektrická schémata topného zařízení, nebude ani navrhovat konstrukci budovy. Alice bude zdravotnickým záchranářem v naší velkoměstské záchranné službě.