Záchranář z velkoměsta - noční IV/1

S Honzou

Dnes bez Kuby. Jsem převelen na sousední stanoviště, kde chybí záchranář.

18.45 Žena (68) z Velké Británie padá na  chodníku a způsobuje si zlomeninu kosti pažní. Do nemocnice ji doprovází manžel. Ti dva k sobě tak nějak normálně patří. Jeden umí spontánně nabídnout láskyplnou starostlivost, druhý ji bez výhrad přijímá. Tak nějak nezvykle normální.

20.30 Opilý cizinec (55) leží až tuhle na pomezí Trojky a Desítky na chodníku. Opilost mu brání se postavit na nohy. Než stačíme dojet, dispečink výjezd ruší.

21.30     Ukrajinská žena (69) přivolává RZP, neboť jí hučí v hlavě. Naměřuje vyšší tlak. Nevelkou pěší vzdálenost k nemocnici, kde již s obdobnými obtížemi opakovaně byla, nepřekoná – bolí ji kolena. Před půl hodinou zkušeně zdvojila denní dávku hypertenziv, tlak se zdá klesat. Nemáme již paní kromě transportu, co nabídnout. U paní zasahujeme potřetí. Jedenkrát sehrál svůj vliv alkohol, podruhé stejně jako dnes hypertenze.

Válka doléhá i do tohoto bytu. Vnouček pacientky je na fotografii vyšňořen do parádní bílé námořní uniformy se širokou důstojnickou čepicí.

  „Ty mi dáváš, baba! Budu z tebe mít infarkt!“ přibíhá k sanitě dcera pacientky.

23.00 Muž (68) v bezvědomí. Setkáváme se s lékařkou nad ležícím opilým bezdomovcem. Omlouvám se, že jsem lékařské auto v RV (rendez-vous) systému nestihl odvolat. Paní doktorka se nezlobí. Je z mého „domácího“ stanoviště, tak po ní posílám pozdrav parťákovi.

„Moc rumu,“ přiznává chlap s 3,01 ‰ alkoholu v krvi. Čeká jej záchytka.

0.45 Muž (35) má šestý den bolesti břicha, je mu nevolno, několikrát v posledních dnech zvracel. Nejí. Přichází k vozu. Ptám se po akutních obtížích, které jej přiměly v tuto hodinu přivolat zdravotnickou pomoc.

„Jenom už jsem si nechtěl hrát na hrdinu.“

Sestra na chirurgii má obočí stažené nízko do čela únavou.

„První střízlivý člověk dorazil po půlnoci. Čech, jinak všechno cizinci.“

Na stanovišti Honza vypráví o výjezdu, který jej zaskočil. Jeli na ležícího muže někde v centru. Na místě se skutečně nacházel bezdomovec schovávající se ve výdechu z podzemních vyhřátých prostor. Odmítl se z místa hnout. Udal, že je zcela v pořádku a vysvětlil, že záchranku na něj přivolal jiný bezdomovec, který doufal, že se tak pro něj uvolní výhodné místo na přenocování. Na výtečníka ukázal, postával zvědavě nedaleko.

4.45 Stařičký pán (85) s dušností v terénu letitého bronchiálního astmatu. V noblesním starém domě noblesní starý byt. Kulím oči – pán leží na posteli s nebesy.

Byť dušný, nepřestává pán ani na moment mluvit. Snažím se jeho příběhy nasát, ale točíme se do kruhu. Jak sám pacient přiznává, pokouší se o něj „ten Němec“. V paměti mi po výjezdu zůstane jen informace, že v osmdesátém druhém roce zkonstruoval pacient pro III. chirurgii VFN něco, co by mohlo znít jako PROTEOLYZODUKTOR.

„Marnost nad marnost,“ povzdechne si pacient hebrejsky a pak větu přeloží.

„Vanitas vanitatum,“ chytám se.

„A!, tady někoho postihlo vzdělání,“ směje se spokojeně stařík.