Záchranář z velkoměsta - noční III/2

S Kubou

18.15 Na křižovatce, kterou v mapě palubního monitoru obtéká žlutavý proužek městské hranice, došlo k nehodě. Vyjíždíme společně s doktorským autem. Prší, vše se nepříjemně leskne. Ještě dobré dva kilometry za posledním sídlištěm odbočujeme do mokré zamlžené tmy. Modrá z majáků doktorského mercedesu mi šlehá do očí, držím se pruhu asfaltu s nezvyklým vypětím. Nedivím se řidiči dodávky, který v tomto divném povětří přehlédl hlavní, na níž se nečekaně objevil v dráze osobnímu vozu. Ten je sražen k okraji silnice a v oknech mu visí bílé závoje airbagů jako opony barokní opery.

Nelze upřít moderním automobilům značnou odolnost prostoru pro cestující. Přestože přední části obou vozů jsou zdemolovány, nedivil bych se, kdyby všichni poranění šli ještě dnes domů.

20.35 Jsou to dvě hodiny, co se starý pán (80) vrátil z vyšetření v nemocnici domů k rodině. Tu znovu děsí, když jej postihují nespecifické křeče, které mu zabraňují v dýchání, aniž by jej zbavili milosrdně vědomí. Manželka jej připravuje znovu k převozu. Úkosem, aby si pohledu nevšiml, jej s láskyplnou obavou kontroluje. Stírá orosené oči, aby muži neubírala na odvaze.

22.25 Terezka (14) kradla se svým sedmnáctiletým přítelem v Tescu. Byli zadrženi policejní hlídkou, kterou neváhali fyzicky napadat. V poutech na Místním oddělení se dočkali příchodu rodičů.

Rodiče Terezku domů nechtějí. Mají obavy, že už ji nejsou schopni zvládat. Stala se závislou na jistém antidepresivu hojně zneužívaném narkomany. I nyní se kymácí se spoutanýma rukama před parťákem s ospalým výrazem.

„Vzala jsem jen dva gramy,“ sděluje mu zkušeně. Trpí depresemi, panickými stavy, ADHD. V poslední době mizí i na několik dní z domu.

„Měla jsem síť kamarádek, které jsem postupně obvolala, až jsem Terezu našla, ale už to nefunguje. Jak to, že to žádná z mých známých nezažívá?“ zakončuje plačící matka výčitkou a otec stojící vedle ní jen smutně přikyvuje.

Policista po odchodu rodičů mnoho soucitu nesdílí. Když Tereze nezafungovalo Jsem jen malá čtrnáctiletá holčička a pomrkávání umělými předlouhými řasami, změnila se rázem ve sprostou a agresivní fúrii.

1.31 Této dívce již je dvacet (1,00 ‰). I ona s každým mrknutím zamává předlouhými umělými řasami. Výsledkem je slza koulející se po tváři. Sedí v zastávce, nad ní přešlapuje nejistě muž (35). Když ji vedeme do sanitky, ptám se přítomného, v jakém je vztahu s pacientkou. Kolega.

Slečna je v  péči psychiatra pro panické stavy. Sedí shrbená v křesle ambulantního prostoru, kapesníčkem roztírá slzy po tváři a štká. Na dotazy odpovídá zcela nesrozumitelným kníkáním. Postupně se dobíráme příčiny pláče. Hádka s otcem po telefonu. Otec neschvaluje dívce přítele. Přítel je kolega venku. Dívka jej za svého přítele považuje již čtrnáct dní. Před týdnem podle dřívějšího záznamu prošla podobným stavem, když ji přítel poslal negativně laděné zprávy. Nyní rozpráví s parťákem, který trpělivě naslouchá všem jejím steskům. Když se pacientka ztiší, navrhuje řešení.

Přítel-kolega má ve tváři na krátko vyděšený výraz, když zjišťuje, že dívka do nemocnice nepojede. U sebe na ubytovně ji rozhodně nechce. Uklidňuje se, jakmile se dozví, že jeho jediným úkolem bude počkat se slečnou na taxi, které ji doveze domů k otci.

„Myslíte, že je to hraný?“ bere si mě podmračený stranou a nenápadně hlavou kýve směrem k dívce.

3.00 Nesvéprávná pětaosmdesátiletá žena v péči dcery a jejího manžela. Stařecká demence, výrazná obezita, plicní onemocnění a další choroby v lékařské zprávě. Nedávno propuštěna z hospitalizace. Stařena již neopouští lůžko. Stav se v posledních dnech horší, pacientka vyžaduje trvalou péči. Noci probdí, naříká nad neurčitými obtížemi. Pečující manželé důchodového věku neví jak dál. Dcera, zdravotní sestra, se přiklání k tomu ponechat matku doma. Její obtíže bude řešit zítra s praktickým lékařem, který se vzácně nebrání domácím návštěvám. Manželé jsou poučeni jak postupovat, kdyby se stav pacientky měl akutně zhoršit.

P. S. Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají hlupáci. Můj synu, slyš naučení svého otce, nezavrhuj poučení své matky. Neboť jsou půvabným věncem na tvou hlavu a náhrdelníkem na tvůj krk.                                                                                                 Přísloví 1,7-9