Záchranář z velkoměsta - noční II/2

S Pavlem H.

19.15 Paní (57) má z okna svého bytu v jedenáctém patře výhled na celou severní část Pětky až k letišti. Teď večer je to pěkná podívaná. Panoramatu vévodí osvětlený kostelík, který se mi nedaří topograficky zařadit.

Pacientka se ovšem výhledem nekochá ani tehdy, kdy je jí lépe než dnes. Od mrtvičky před deseti lety je imobilní a snad s každým měsícem od nepříjemné události nabírá její seznam diagnóz na rozměru. V podstatě celá první strana lékařské zprávy patří tomuto trudnému soupisu. Navíc je písmo zmenšené, aby zabíralo méně místa. Poruchy krvetvorby, gastrointestinální potíže, novotvary mozku, gynekologické onemocnění a nemoci ledvin, diabetes, úraz...

Paní se ve voze rozpláče. Dobře jí mezi vzlyky nerozumím, ale mám za to, že má starost o syna. Proč? Je přece dospělý.

Syn bydlící ve stejné domácnosti nepracuje, užívá drogy a matku už jednou zbil. Paní se bojí spíše o manžela, který se musí starat nejen o ní, ale i o nezdárného potomka.

21.55 Čtyřiapadesátiletý muž se na cigaretě před hospodou naváží do kolemjdoucí skupiny Ukrajinců. Je bit. Tržná rána v obličeji. Je natolik opilý (2,44 ‰), že mu do vozu musí pomáhat dva lidi. Jeho agresivita dále trvá, ale vzhledem k svému stavu je neškodný.

  „Pane,“ směje se výčepní a vydechuje mi kouř z cigarety do obličeje, „když šel tuhle Jarda z hospody, spadl právě z těchhle schodů rovnou na hubu.“ Ukazuje na stupně přede dveřmi a řehtá se. Jeho nadšení poněkud ochládá, když se jej policista ptá, zdali nepožil.

„Jen pár medovinek a tak. V práci nepiju nic s obsahem nad 20 % alkoholu,“ udává zásadový pracovník, který se zjevně drží hesla, že alkohol v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství.

Jarda se dnes kvůli škodlivým účinkům alkoholu veze po šesté. Cestou do zdravotnického zařízení se pomočí. Na toaletě evidentně dlouho nebyl - bude se uklízet.

23.15 Mladý sportovec (34) pod vlivem (2,10 ‰) omylem vylije spolustolovníkovi na baru jeho nápoj. Nechce zaplatit poškozenému nápoj nový a před barem tedy proběhne pěstní souboj. Sportovec prohrává. Sedí nyní na parapetu výlohy podniku a marně pátrá v paměti, co se stalo. V obočí nad okem se šklebí široká tržná rána.

„Bylo tohle nutný??“ moralizuje nad proběhlou událostí a já v odrazu okénka vidím, že se mu třesou ramena v pláči.

3.55 Sedmatřicetiletý muž (1.20 ‰) s řeznými ranami v obličeji si stěžuje, že dostal u baru bez varování půllitrem.

„Já se s ním ani nebavil!“ udává na konto mladého Ukrajince, který měl stát na baru vedle něj. Policista pátrá, jak ví, že se jednalo o Ukrajince.

„Jsem s ním přece mluvil, ne?“ diví se chlap nad policejní nechápavostí. „Už jim nepošlu ani déemesku,“ rozhoduje se ukončit svou podporu válečného úsilí.

„Neuvěřitelný,“ žasne rozhořčeně nad stavem českého zdravotnictví, když deset vteřin čekáme u zavřených dveří na oddělení, než nám sestra zabzučí. „Kdyby mi něco bylo, snad by mě tu nechaly umřít..!“

Se svítáním nastupuji do autobusu k cestě domů. Mladý ukrajinský pár zabírá sedačku naproti mně. Vrací se z tahu nočním velkoměstem. Mladík bere slečnu za hlavou, navádí jí do svého klína a předstírá slast. Slečna se se smíchem brání.

Na další zastávce vedle mě usedá vyhublý klučina. Rubikova kostka se v jeho prstech otáčí se strojovou rychlostí. Když se mu ji vzápětí podaří složit, ukrajinský mladík naproti nadšeně tleskne a cosi vykřikne. S klučinou to ani nehne. Kostka je opět rozložena a prsty znovu kmitají. Koukám na bledý obličej klonící se nad hlavolamem a práci prstů podobající se tiku. Hlavolam – cesta k úniku z reality.

P. S. Kdo je pomalý k hněvu, je velice rozumný, kdo však je vznětlivý, vystavuje na odiv hloupost. Přísloví 14,29