Záchranář z velkoměsta - noční I/3

S Kubou

Při příchodu do práce řeší denní směna výjezd na muže, jehož zvedali v poledne v jeho bytě. Další pomoc odmítl. Muž měl monstrózně oteklé nohy. Byt zapáchal od nehojících se defektů na bércích a byl plný letitého nepořádku. Pepa vyslovuje obavu, že se s tímto mužem brzy střetneme.

19.00 Vyjíždíme záhy. Prvním patrem činžovního domu se line puch. Z otevřených dveří jednoho z bytů vychází hluk. Rozzlobený člen hlídky Městské policie si vylévá zlost na kohosi pod stolem.

„Takhle to nejde dál, jsme tady dneska podruhé, záchranka taky! A hasiči k tomu.“

Pod stolem leží dvě ohromné nohy a nad nimi hubené tělíčko. Chlapík se tváří omluvně. Už se to prý nestane.

„Prdlajs nestane! Jsme tady poslední čtyři dny každej den, takhle to dál prostě nejde,“ rozčiluje se policista.

Snažíme se chlapíka přesvědčit, aby se nechal v nemocnici ošetřit, evidentně není momentálně schopen se o sebe postarat. Tvrdošíjně odmítá. Otoky nohou se prý lepší, zítra přijde pečovatelka, pomůže mu. Byla tu i dnes, převazuje mu defekty na bércích. Do zítřka to určitě zvládne, v lednici má plno jídla.

Obvazy na bércích jsou staré a v lednici, kam můj důsledný parťák nahlédne, je tak nanejvýš plíseň. Chlapíka posadíme do křesla, jak si přeje. Na dosah postavíme petláhve s vodou. Předkládám mu negativní reverz, v němž potvrzuje, že jsem ho varoval před všemi možnými následky jeho rozhodnutí a že je obeznámen s tím, že může i zemřít. Spokojeně podepíše.

„Máme dohodu,“ připomínám, „pojedeme sem ještě jednou a to už se necháte s námi svézt do nemocnice, ok?“ Muž horlivě přikyvuje.

22.45 Vrchní (40) v restauraci uprostřed kasírování hostů strne a není s ním řeč. Za chviličku se zmítá na zemi v epileptických křečích.

Dvacátý osmý výjezd. Zkraje se k pacientovi jezdilo kvůli následkům nadměrného pití – pády, agresivita. V posledních letech pro záchvaty epilepsie toxonutritivní etiologie. Pán si takzvaně epilepsii vypil. Dnes je dechová zkouška negativní. Chlap se chová slušně, vstřícně.

„Já už nepiju.“

23.15 Sedmnáctiletá slečna kolabuje mezi svými kamarády poté, co vyjde z herny – baru. Při pádu se udeřila do hlavy, kde má drobnou tržnou ranku. Třese se, událost ji „stresuje“.

Abych odklonil pozornost od nepříjemného prožitku, ptám se, kde s přáteli byla. Hráli arkádovky. Pátrám po tom, co je to zač. Měl bych to prý znát, neboť jsou to takové ty „staré hry“. Pěkně děkuju.

V digitálním archivu záchranky už má pacientka jeden rok a půl starý záznam. Při rytí na zahradě ji sjely ruce z rýče a ona se udeřila hlavou o násadu. Rád bych se dozvěděl, jak k něčemu podobnému může dojít, ale nechci pacientku uvádět do rozpaků před jejím přítelem, který ji momentálně pomáhá snášet útrapy a drží ji za ruku.

1.00 Atraktivní žena z Běloruska (35) padla z elektrické koloběžky, když s partnerem dojížděli tramvaj. Na čele odřenina s modřinou. Asi má „broken finger“ - ohýbá přede mnou malík a cvičí s ním do všech stran. Jinak je zdráva. Užívá jen antidepresiva. Ptám se, kde má v Bělorusku trvalou adresu. Bydlí v Dubaji. Během převozu pláče.

3.35 Požár ve sklepě činžovního domu. Ulice zmodrala od hasičských majáků, je zde tak sedm vozů. Náš inspektor k nám přivádí muže, kterého vynesli hasiči ze zakouřeného sklepa. Inspektor mu již stihl naměřit obsah oxidu uhelnatého v krvi. Hodnota je varovná.

I tento pacient má u nás jeden záznam. Jedná se o narkomana (45) závislého na opiátech.

„Heroin si už nepíchám, jsem na Metadonu,“ vrčí nespokojeně chlap, ve sklepě mu totiž zůstala taška a bota.

„Jako tu tašku nutně potřebuju!“

Zavazadlo hasiči obětavě  v prostoru požáru vyhledají a donesou. Ve špinavé plátěné tašce je několik salámů.

Hned z kraje převozu do barokomory muž usíná. V křesle se hroutí do hlubokého předklonu. Tuším vliv opioidů resp. látek se silnými sedativními účinky.

P. S: Přemýšlejte o svých cestách!  Zaseli jste mnoho, sklízíte málo; jíte, ale nejste nasyceni, pijete, ale opít se nemůžete, oblékáte se, ale nezahřejete se, a ten, kdo se nechává najmout za mzdu, dává ji do děravého váčku. Ageus 1,5