Záchranář z velkoměsta - denní VI/2
- Tomáš Bělohlávek
- 3. 4. 2024
- Minut čtení: 4

S Lubomírem P.
Kolega ze sousedního stanoviště mě požádal o prohození směn. Sloužím v centru s Lubošem.
Lubošovo enduro v barvách mé oblíbené značky zaparkované u stanoviště tak nějak samozřejmě určuje mimopracovní téma dne. Téma Motocykl totiž zahrnuje další spoustu vedlejších témat, jako je volba stroje, obutí, jízda v zatáčce, brždění, jízda na silnici a mimo ni, kam na výlet, co na sebe, pády atp. K nevyčerpání.
6.30 Vyrážíme hned zkraje směny.
„Ta bloncka by šla,“ pronese od volantu znalecky Luboš. Mám ještě zalepené oči. Přehlédl bych tramvaj. Každopádně je mi jasné, jaké je parťákovo druhé oblíbené téma.
Společnici (22) v nočním klubu bolí břicho.
„Tři patra do pekla...“ povzdechne si Luboš ve vstupu do dobře známých prostor. „A bez výtahu,“ dodá.
Sestupujeme do podzemí. S každým patrem sílí typický pach tanečního podniku. V tuto hodinu je zde již klid. V jedné z kójí se stěnami potaženými červenou látkou a světýlkem sotva ozařujícím tváře se nalézá pacientka v péči své kolegyně. Má křeče v podbřišku, už v noci ji mělo být nevolno.
Luboš nabízí slečně sedačku tónem, v němž zaznívá přesvědčení, že slečna jistě zvládne do vozu dojít. Než dořekne, slečna sedí. Chlapi z ochranky nabízejí pomoc, ale Luboš a jeho sto kilogramů svalů s díky odmítá. Ješitnost mi nedá, vlečeme slečnu sami. Beztak bychom si na úzkých schodech vzájemně překáželi, namlouvám si.
8.35 Na úřadu ministerstva měl zkolabovat osmdesátiletý muž. Než vyjedeme ze vrat stanoviště, výzva se mění na TANR (telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace). Před průjezdem úřadu mě oslovuje místní pracovnice. Pacient je u lékařky a prý už je to dobré, probral se. V rozporu s jejím tvrzením pět metrů na dohled od nás masírují v průjezdu na zemi před vrátnicí postaršího pána. Nad schopností informace ztrácet překvapivě rychle validní obsah se budu zamýšlet až v klidu na stanovišti.
Než dorazí lékař, podáváme muži v bezvědomí dva defibrilační výboje. Po příjezdu lékaře přibydou ještě další dva, než se podaří srdci domluvit. Náš doktor je záchranář každým coulem. Vědomosti lékaře, šikovné a rychlé ruce, schopnost řešit problémy v klidu a organizační vlohy. Pacienta předáváme zanedlouho s obnoveným srdečním rytmem na koronární jednotce.
10.00 Sotva stačíme auto na stanovišti doplnit a už valíme k nádraží Střed do obchodního centra. Mladého prodavače (30) zde ve stánku rozbolela záda, když se vztyčil ze židle. Ukazuje mi, kudy všude v zádech bolest putovala do nejmenších podrobností. Očekává zřejmě, že budu zhotovovat mapku.
Před neurologií s radostí potkávám dva velezkušené pardály ze Sedmičky. Před lety jsem odešel z jejich party, a tak už se s nimi vídám zřídkakdy. Baví se výjezdem pro cizinku, která měla zkolabovat ve vrcholu hradní věže.
„Je ti jasný, že nás posíláš na smrt?“ ujistil se Honza při komunikaci s dispečerkou. A Tomáš to ponuře okomentoval: „Zde na sto padesátém třetím schodě potupně zemřeli Jan a Tomáš, městští záchranáři, při výkonu služby...“
Směju se. Tomáš je jeskynní potápěč. Vylezl by to jistě na jeden nádech. Každopádně cizinka, než stihli přijet, sešla dolů sama, čímž zamezila tomu, aby se v našich řadách uvolnily dvě pozice.
11.05 S osmasedmdesátiletou ženou se budeme znovu vracet na neurologii. Nedlouho po operaci meningeomu ji postihují křeče podobné těm epileptickým. Neklid a desorientace trvají neobvykle dlouho. Ještě těsně před příjezdem do nemocnice pacientka tvrdí, že se s ničím neléčí.
11.55 Žákyňka (10) základní školy pro postižené děti má hysterický záchvat. Po něm vzápětí usíná a děsí pedagoga předlouhou apnoickou pauzou.
14.15 Žena (77) s plicním onemocněním přichází k praktické lékařce ve zbědovaném stavu. Žasnu, s jakou lehkostí se ke svým strastem staví a dovede je snášet. Samotnou by ji sanitu zavolat vůbec nenapadlo. Ještě více mě ovšem překvapí způsob léčby, který z kraje svých obtíží zvolila. Zahlenění se rozhodla vyřešit vydrbáním krku zubním kartáčkem. Vyslovuji domněnku, že bych se při této léčivé metodě asi pozvracel.
„Však jsem se taky několikrát po.....,“ ujistí mě paní.
15.15 Sedmasedmdesátiletá dáma vyrazila s turistickými holemi na procházku. Ta však již končí nepříjemně brzy před domovními dveřmi pádem na hrubé dlažbě. Nestalo se nic dramatického. Paní si natloukla koleno a drobně rozbila ret. Lamentuje, že teď dceři přibude k starostem o exmanžela, který má rakovinu, ještě starost o ni. Zbyli si už jen oni tři. Vyjadřuji překvapení nad tím, že se s manželem rozvedli, když mají tak dobré vztahy.
„Myslel si, že jsem mu byla nevěrná,“ mračí se paní, „přitom se mi sám kurvil celej život. A doma měl full servis! Kolikrát se chtěl vrátit, ale já nechtěla. Jednou jsi mě vyhnal – máš smůlu.“ V těch slovech je cítit i po letech hořkost.
16.45 Hlídka Městské policie vyrazila zkrotit mladého muže, který se měl nekontrolovaně pohybovat v silnici mezi jedoucími automobily a následně se obnažoval u dětského hřiště. Muže dopadla a přivolala RZP, neboť jeho chování vykazuje prvky intoxikace. Čtyřiatřicetiletý Rom je pod vlivem heroinu a dalších drog, byť to zprvu popírá. Je neklidný. Za obnažováním u hřiště nestojí sexuální úchylka, ale šňůrka u kalhot, která se jako na potvoru stále rozvazuje. Neklidné prsty ji nedokáží pořádně uvázat, a tak jsou co chvíli kalhoty u kolen.
V křesle ambulantního prostoru sanity muž okamžitě usne. Kdoví odkud se mu na zem vykoulí žlutý plastový vnitřek kinder-vajíčka.
„Upadlo ti vajíčko,“ informuji. Muž se prudce probírá a pátrá po vajíčku. Podám mu jej. Ihned opět usíná. Budím jej slovy, zatřesením, ale vliv opiátů je silnější. Vajíčko se opět koulí po zemi.
„Upadlo ti vajíčko.“ Muž se topoří a vajíčko horlivě hledá. Nadále jej kouzelnou formulkou úspěšně budím, i když vajíčko zůstává ve spáčově ruce.
Vracím se po předání pacienta na oddělení k vozu. Při vstupu do ambulantního prostoru shledávám ležet vajíčko na zemi. Při pádu se pootevřelo. Uvnitř prázdné pytlíčky zaprášené od světlého prášku a zbytek tablety Subotexu. Už rozumím.
P.S. Duch člověka může pomoci vydržet jeho nemoc, ale kdo může snést zkrušeného ducha? Přísloví 18,14





Komentáře