Záchranář z velkoměsta - denní V/1

S Kubou

8.30 Mladá slečna (24) dorazila na pracoviště, kde ji postihla slabost v kolenou, pocit na omdlení. V poslední době prožívá stresové období. Jak ve škole, tak i na pracovišti má nepříjemné problémy. Nespí, jí málo, neboť po jídle se jí dělá nevolno. Ano, problémy již řeší s lékařem v rámci sezení. Blíže se jí nechce specifikovat, problémy nekonkretizuje. Jen ke studiu podotkne, že je z té fakulty, „na které se střílí“. Sedí ve voze, nejistě se usmívá. Ráda by domů, ale když se postaví, podlamují se jí nohy.

„Exhausce“, uzavírá parťák. „Vyčerpání,“ vysvětluje mně i pacientce.

„Tak to se mi při mé lenosti nemůže přihodit,“ vyjadřuji s jistou dávkou úlevy své přesvědčení. Slečna s parťákem se baví na můj účet.

9.40 Gymnaziální studentka (18) omdlévá v hodině cizího jazyka. V průběhu zásahu se její stav zcela upravuje. Do zdravotnického zařízení nechce. Odchází zavěšena do své spolužačky na internát. Odznáčky na svém batůžku sděluje svému okolí, že je fér a že sympatizuje s LGBT menšinou.

10.30 Dvouletá holčička s pětiletým bráškou si večer nabídli z krabičky na stole lákavé cookies s obsahem HHC. Nejsou k probuzení. Ukrajinští rodiče je spavé a apatické přináší do vozu. Horko těžko dáváme dohromady množství pozřených sušenek a celý příběh. Avizujeme pacienty na dětském oddělení.

HHC je v řadě vyspělých zemí zakázanou látkou. Má významně silnější účinky než původní THC. U nás volně k prodeji. Zprvu ovšem bylo na produktech určených především cizincům česky uvedeno jen k technickému a zemědělskému použití.

14.45 Muž (48) se v opilosti (1,95 ‰) řeže kuchyňským nožem na předloktí v rámci suicidálního pokusu. V bytě již hlídka PČR s mužem vlídně promlouvá. Byt je mimořádně chudobný. Zažloutlé stěny dvou místností. V jedné postel a prázdná prosklená knihovna z let sedmdesátých. V kuchyni zašlá linka s přeplněným dřezem a stůl se dvěma židlemi. Na stole miska přetékající nedopalky. Časopis s obrázky moderních automobilů otevřenou dvoustránkou láká k nákupu vozu Jaguar F – Type.

„Co sousedka umřela, bydlí tady co měsíc někdo jiný. Neplatí nájem, tak je po pár týdnech vždycky vyhodí,“ prozrazuje soused, který zde v nuselském činžáku bydlí čtyřicet let. Pacient jej poprosil,  aby mu přivolal pomoc.

K pacientovi přijíždíme posedmé. Vždy opilý. Naposledy vezen před několika dny na psychiatrii. Vyhrožoval, že se podřeže. Byla mu domluvena protialkoholní léčba, na níž měl nastoupit včera.

„Zase jsem to posral,“ snaží se chlap srozumitelně artikulovat. Dcera Alice už byla rozhodnuta si ho vzít k sobě. Nesměl by ovšem pokračovat v konzumaci tří lahví vodky denně.

Rány na předloktí jsou mělké. Psychiatrie se uvoluje jej znovu přijmout.

Během transportu nastává komplikace. Muži se dělá špatně. Teprve nyní přiznává, ačkoliv byl již dříve opakovaně dotazován, že svůj sebevražedný pokus pojistil požitím tuctu tablet s antidepresivním účinkem. Předělat avízo, telefonáty, vysvětlování... Končíme po dvou hodinách strávených s pacientem na metabolické jednotce.

„Zase jsem to posral,“ skládá chlap nešťastně své široké zednické ruce na bílé posteli JIPu.