Záchranář z velkoměsta - denní I/1

S Kubou

7.50       Na ulici resuscitují mladého muže. Vyjíždíme s naší lékařkou. Bod v mapě označuje známé působiště bezdomovců. Přespávají zde před skromnou italskou kavárnou na podlážce předzahrádky. Majiteli kavárny bezdomovci nevadí, jen musí ráno včas zmizet. Tentokrát ale pan majitel zastihl ležet na předzahrádce jednoho z bezdomovců při svém příchodu. S ochotným kolemjdoucím poskytují muži v bezvědomí a v bezdeší srdeční masáž. Uvolňují nám místo. Zaklekáváme mezi rozházené krajíce chleba a další zbytky včerejší večeře. Nešťastníkovi se nedaří zajistit žilní vstup, takže Kuba navrtává místo pod kolenem, a léky jsou pacientovi podávány do kostní dřeně. Bez efektu. Resuscitujeme stanovený čas, aniž by srdce jakkoliv zareagovalo. Muž zemřel. Zakrýváme jej před zraky zvědavců a uklízíme svůj nepořádek. Obaly kanyl, roztoků, cévek, léčiv. Balíme plicní ventilátor, kyslík, defibrilátor, odsávačku, batohy...

Na místo dorazili policisté a zjišťují totožnost zemřelého. Jedná se o dvaačtyřicetiletého bezdomovce-narkomana, který již stihl nedávno ve svém věku prodělat infarkt.

Milý majitel podniku nás zve z ranního sychravého povětří do prostoru kavárničky, kde vyplňujeme dokumentaci. Nedbá námitek a staví před nás voňavé capuccino. Malý kalíšek živočišné radosti.

Stojím s Tomášem z doktorského auta před kavárnou vedle přikrytého těla. Tomáš zamyšleně hledí před sebe na ptačí povyk nad rozdrobeným krajícem.

„Tak vidíš, holubi už se mu perou o chleba.“

11.20     Opět s paní doktorkou. Třiašedesátiletá žena se potýká s dušností při chronickém plicním onemocnění. Pacientku paní doktorka zaléčí v bytě, neboť žena si přeje zůstat doma a léčba dobře zabírá. Hledíme z okna přes zeď hřbitova na vysoké stromy zmohutnělé porostem břečťanu.

„Trochu smutný výhled,“ poznamená Tomáš.

„Už jsem si zvykla,“ reaguje nemocná, „a je to lepší než koukat někomu přes ulici do okna.“ Tomáš souhlasně pokyvuje.

„Ten břečťan taky všechno sežere,“ poddává se i paní doktorka teskné náladě a obrací obličej vzhůru ke korunám stromů pod šedou oblohou.

14.30     Na Vinohradech sledoval ukrajinský mladík (20) rozvážející na elektrické koloběžce jídlo navigaci a přehlédl odbočující vůz. Je drobně odřený v obličeji. Do nemocnice nechce a zůstává na místě.

16.50     Malého mužíčka (60) vzhledu Tolkienových skřítků navštěvuje kamarád v obavách o jeho zdraví. Nemůže se mu dovolat. Mužík už druhý den spí. Když se jej podaří probudit, ztěžka dýchá, třese se, předměty mu padají z rukou. Jedná se o diabetika a těžkého kuřáka. Naměřujeme vysokánskou hodnotu glykémie. Chlapík je veselá kopa. Vše bere na lehkou váhu a nad vším mává rukou. Nakonec se nechá přesvědčit k transportu, ale cigarety rozhodně bere sebou.

„Hned jak mě pustí z JIPky, jde se kouřit,“ má jasno.