Záchranář z velkoměsta - noční XII/12

S Kubou

Teprve cestou do práce se dozvídám o tragické odpolední střelbě na pražské univerzitě. Doktorka, která na místě zasahovala, popisuje, jak kolem létaly kulky a narážely do země. Popisuje zranění, která ošetřovala.

V nedalekém místním parku se ozve dělbuch. Paní doktorka sebou vylekaně škubne.

„Smíchov,“ uklidňuje ji s úsměvem noční lékař. Její zásah byl o to těžší, že ve stejnou dobu, kdy ošetřovala zraněné, měl mít přednášku na jedné z univerzitních kateder její syn.

20.25     Zasahujeme u noblesního pana architekta (85) v památkově chráněné vile. Zimnice, horečka, arytmie.

Pacient se o svém domě rozpovídá. Je to příběh První republiky, protektorátu,... Vlastně celého minulého století. Příběh průmyslnické židovské rodiny prchající před nacismem, německého generála demolujícího Lidice a strastí spojených se čtyřicetiletou vládou komunistů.

22.30     Ukrajinec (27) dospěl k závěru, že má již druhý den rakovinu mozku. Nádor jako mince. Měl být v tomto směru již vyšetřován. Neví kde. V Libni? Druh vyšetření, o které se má jednat, dle našich zkušeností nádor diagnostikovat neumí. Každopádně muže trápí závrať a padá. I ve voze jedenkrát na důkaz svých slov z křesla padá. Ovšem s dobře volenou intenzitou, aby si neublížil. Když nikdo vyděšeně nepřiskakuje, opět si sám sedá na křeslo. Popírá, že by jeho obtíže byly způsobeny alkoholem, byť přístroj v dechu naměří slušných 2,40 ‰ alkoholu. Pil na žal. Loučil se se životem.

Je hovorný. Nadává na ukrajinskou mafii, která jej připravila opakovaně o výplatu. To co je schopen provést Ukrajinec svému soukmenovci, by Čech Ukrajinci prý nikdy neprovedl. Ne, na Ukrajinu už se nikdy nevrátí. Přepadne jej lítost. Již nikdy na Ukrajině neuvidí své děti.

Cestou do nemocnice hraje v mobilu tetris. Holt koho čeká smrt, ten si užívá života plnými doušky.

Na neurologii děsivé zprávy o nevratných následcích zranění jednoho z postřelených studentů.

1.30       Konečně chápu, co se skrývá za slovem influencer.

Labilní stvoření  (30; 0,35 ‰ alkoholu) se hádalo se svým partnerem, který jejich hádku streamoval, čili v reálném čase sdílel prostřednictvím nejmenovaného internetového média s kýmkoliv, kdo byl ochoten to sledovat. V reakci přichází od sledujících pohrdavé a snad dokonce i výhrůžné komentáře na adresu influencerky.

Plačtivá, úzkostná, hysterická vstupuje do vozu.

„Přítel ale musí jet se mnou! A co můj pejsek, můj pejsek mě POTŘEBUJE!!“

V čekárně psychiatrie ukájím zvědavost a vytěžuji nešťastnou dvojici. Vyslovuji názor, že taková streamovaná hádka bude asi slušným zdrojem příjmů.

„Tak co si budem,“ usmívá se partner slečny. Pak se ptám na sledovanost a žasnu.

4.00       Pomočená žena z Ukrajiny (35) leží v bezvědomí na podlaze koupelny, kde ji nalézají spolubydlící při návratu z hospody. Jedná se o diabetičku na inzulinu. Hodnota glykemie je ale paradoxně neměřitelně vysoká. Žena je mimořádně zbídačená. Bezzubé rty okoralé a suché jako troud. Několik marných pokusů než se podaří pacientce zavést kanylu, abychom ji mohli zavodnit.

Mezitím přijíždí její sestra a tlačí se do sanity. Snažíme se o nemocné něco zjistit. Je velmi pravděpodobné, že její obtíže musejí narůstat několik dní.

„Ja névim, já nebýdlim s ni,“ je univerzální odpověď sestry na každý dotaz. Spolubydlící krčí rameny. Ptám se na alkohol.

„Já névim...“, krčení ramen. Později se dozvídáme, že pacientku jsme vezli posedmé. Pokaždé hyperglykemie a alkohol.

Střídá nás Lucka. Včera měla denní na Urgentu. I ona popisuje devastující poranění studentů, která včera v Motole ošetřovali. Pokud přežijí, kruté následky si mnozí ponesou do života.

Teprve mi celá ta bída začíná docházet.

„Proč se mračíš?“ ptá se mě žena přes stůl, když sedím odpoledne u kafe.