Záchranář z velkoměsta - denní X/12

S Kubou

7.50       Stoupáme k Barrandovu. Svítá a slunce dlouhými tahy namalovalo na obloze široké zářivě zlaté pruhy.

V panelákovém bytě se paní (80) potýká s projevy stáří. V koupelně při hygieně se jí zamotala hlava, upadla a narazila si žebra, pohmoždila ruku.

Ani ona si neodpustí krátký žalozpěv nad ztraceným mládím: „Nechtějte být staří, pánové.“ Doposud nevěděla, co je to být nemocná.

Pamatuj na svého stvořitele ve dnech svého jinošství, dříve nežli přijdou zlé dny a dorazí léta, o kterých řekneš: Nemám v nich zalíbení.  (Kazatel)

V Motole za průjezdem pro sanity klesá k parkovišti pár schůdků z jedné strany krytých zídkou. Na její horní ploše někdo v noci odložil růži. Vadne a květ se již sklání k zemi jako mramorová hlava holubice klonící se přes okraj náhrobního kamene.

9.15       Šestasedmdesátiletá paní ve Vokovicích má covid. Pociťuje krátce tlak na hrudi, a tak raději kontaktuje obvodního lékaře. Ten doporučuje se obrátit na linku 155. Při příjezdu paní udává zlepšení stavu. Nic ji nebolí, měřením nic neodhalujeme, teplota v normě, paní nekašle, ale raději by přeci jen na kontrolu do nemocnice. Na ústech má roušku, která působí dojmem, že s paní prošla nerozlučně celá covidová léta.

11.45     Tuhle obvodní paní doktorku známe. Prošla u nás na RLP několika stážemi. Odnesla si odtud dojem, že ještě není na práci na ZZS připravená (byť působila velmi šikovně), a vzpomínku na jistou lékařku, která ji během stáže ubytovala do skladu léků, aby nebyla rušena. Obvodní se při vzpomínce na to směje. Nutno ovšem podotknout, že sklad léků je vybaven konferenčním stolkem s křesly, psacím stolem a je klimatizován, abych naší paní lékařce nekřivdil.

Nyní má obvodní obavy o polymorbidní čtyřiaosmdesátiletou kolabující ženu. Doktorka se omlouvá. Obvolala kdejakou dopravní zdravotní službu, ale nejdříve se jí nabídli Samaritáni s možností dorazit až za několik hodin.

Cestou k Motolu projíždím známými místy. Na tramvajovém kolejišti jedné z křižovatek si všímám nově zakreslených pozic vozu při dopravní nehodě. Vůz už je z křižovatky odtažen a na místě zbylo jen pár střepů.

12.50     Jedeme k dopravní nehodě tramvaj x osobní vůz. Padesátiletou osobu mají po nehodě bolet záda.

Když se přibližujeme k místu zásahu, dochází mi, že se jedná o nehodu, jejíž záznam jsem na zemi zahlédl při předchozí jízdě do nemocnice. Rozčiluji se. To bude zase akutní záležitost... Počítám, že k nehodě došlo nejméně před hodinou.

Postižený je řidič dodávky (55). Křiví se u rozbitého stroje ve společnosti inspektorů MHD a řidiče tramvaje (ano, ten má pro dnešek padla). Ukazuje se, že tramvaj jela poměrně rychle. Když si prohlížím promáčklý bok vozu za sedačkou řidiče, chytám se za nos. Vztekal jsem se zbytečně.

Ve špitále si zve sestřička v recepci Kubu dovnitř, aby na sebe nemuseli při předávání pacienta křičet skrz mluvítko v okénku pultu. Zatímco Kuba podává report, přijíždí pod okénko stařík na invalidním vozíku. Nemá šanci osobu v recepci vidět. Sestřička nemá šanci přes monitor a pult vidět staříka. Sleduji pokus o jejich dialog a dobře se bavím.

15.30     Stoupáme na Strahov. Opět zlatavé sluneční tahy. Když vstupujeme do rodinného domku ze skla a betonu se zelenou zahrádkou na rovné střeše, roztavené sluneční zlato již chladne a dostává šedavý nádech. Nejluxusnější z celého tohoto místa blahobytu je právě ten nádherný výhled na celou čtvrť.

Majitelka domu bojuje s projevy stresu. Připravuje se na vánoční pobyt kdesi na tropickém mořském pobřeží, musí vše zařídit v práci, sbalit rodinu, do toho všeho volá manžel, kosmetička a ještě u dveří zazvonil rodinný přítel. Budeme se směřovat do ÚVN, kde již na pacientku čeká jedna z místních kapacit.

Nad špitálem je už obloha značně ztemnělá. Stovky havranů krouží po šedém nebi a posedávají jako černé koule na holých větvích stromů. Stojím se zakloněnou hlavou u auta a pozoruji pohádkovou scénu. Přichází kolega Tomáš, řidič ze sousedního stanoviště. Kopíruje můj pohled a poznamená: „Pěkný, co? Ono se to moc neví, ale Úvéenka je jedním z dlouholetých shromaždišť havranů. Oni havrani dávají v tomhle směru na tradice.“

Věřím mu. Tomáš je studnice znalostí z říše živočišné a té hmyzí.

17.15     Opilec (40) na pravém břehu. Nejsme schopni ověřit množství alkoholu, tak s ním směřujeme na interní příjem. Lékař se s ním nepáře a rovnou domlouvá převoz na záchytku. Před budovou předstíráme omyl a zavážíme opilý dáreček kolegům do jejich vozu. Zuřivě se brání.

Bude přesčas.