Záchranář z velkoměsta - páteční noční V/12

S Kubou

19.00     Směřujeme se na Malou Stranu. Sněží. Uličkám tísnícím se mezi barokními domky to dodává na půvabu a vlastně to působí téměř hřejivě. Na schůdkách vedoucích dolů k podloubí obklopuje skupinka kolemjdoucích třesoucí se ženu. Zima není příčinou jejího chvění. Sedmačtyřicetiletá žena absolvovala se záchrankou již 28 výjezdů. Panické ataky.

Sestra na příjmové psychiatrické ambulanci se mračí. Navrhuje léčebnou praktiku středověkého ražení. Šklebím se.

20.00     Až na Metro kamsi do Butovic. Muž má dle výzvy ležet na lavičce perónu a stěžovat si na bolest břicha. Tušíme opilce. A skutečně. Spí. Kolem postávají ustrašení cestující. Díky Bohu za každého, kdo se nebojí projevit účast. Tady se ovšem, obávám se, soucitem plýtvalo. Dvaačtyřicetiletý muž má za sebou 48 výjezdů záchranky. Většinou tohoto druhu.

Z běžného vzorku ethyliků se tento vymyká voperovaným kardiostimulátorem. Jak se dočítám v záznamech, krátce po operaci svévolně opustil nemocnici, aby se napil.

Nyní se veze s 2,40 ‰ alkoholu na záchytku. Než stačím zareagovat, vytáhne během cesty láhev vodky a mohutně si dvakrát přihne.

21.00     Padesátiletá Ukrajinka v opilosti uklouzla na mokrých schodech do Metra na Novém Městě. Naštěstí se při pádu opřela do chodkyně před sebou a mnoho si neublížila. Drobná tržná ranka v obličeji. Hodnota dechové zkoušky se zastavuje na 1,37 ‰ alkoholu. Podle data vystavení zde žena žije již přes rok, nerozumíme si ale ani slovo.

Všeobecná fakultní nemocnice řeší úrazy obličeje na Stomatochirurgii. Vůbec se ženě nedivím, že se zdráhá usednout do zubařského křesla.

22.00     Devatenáctiletý mladík má ležet před jedním z barů v blízkosti neblaze proslulé Dlouhé ulice. Proplétáme se taxíky a povykujícími skupinami mládeže.

„Nelíbí se mi tu...“ slyším se parťákovi sklesle sdělovat.

„Mně taky ne, kamaráde,“ pokyvuje Kuba souhlasně hlavou a hornuje na řidiče osobního vozu, který naši modrající přítomnost zcela ignoruje v zájmu svého nočního byznysu.

Pozvracený leží na lavičce před barem obklopen kamarády. Jakási slečna na něm visí a hořekuje: „Vůbec nereaguje...!“ V sanitě znovu zvrací jakýsi jasně žlutý obsah.

„Energydrinky a vodka, co?“ pátrá parťák po příčině opilosti. Mladík nešťastně přikyvuje s  naprázdno se svírajícím žaludkem. Je mu patnáct a dneska dostal košem.

„Hlavně nevolejte fízly!“ strachuje se. Má 1,44 ‰ alkoholu a pro tentokrát i naše pochopení.

0.30       Nemám toto tvrzení o co opřít, ale mám za to, že do novostaveb se jezdí častěji. Jako dílčí cíl toho deníku si stanovuji zpracovat statistiku tohoto jevu.

Paní trápí vysoký krevní tlak, bušení srdce, tlak na prsou. Pro podobné obtíže pacientky (77 let) zvoníme u jejích dveří nyní po šesté. Já s parťákem podruhé.

„Myslíte, že bych mohla zůstat doma?“

S jinými obtížemi snad, ale jak je ve hře srdce, žádný doktor doma pacienta nenechá. I když se mi zdá, že hlavním problémem tohoto srdce je fakt, že je doma samo.

3.10       V Náplavní ulici má ležet muž ve sněhu. Na místě nikdo. Ani oznamovatel, ani zmrzlík.

6.00 V místnosti mě budí rozsvícení lampičky na pracovním stole. Přichází ranní směna. S úlevou se pod dekou protáhnu. Blíží se čas odchodu domů.

Smůla. Bude přesčas. Maldý muž (27 let) po zákroku na nosní přepážce krvácí z nosu. Muž je jinak zdráv, pomineme-li léčbu úzkostných stavů.

Na ORL si sestra stěžuje: „Dělaly jsme až do tří.“ Souhlasím. My taky a jsem spokojen.

„No jo, u vás je to jiné,“ culí se sestřička.