Záchranář z velkoměsta - noční XI/1

S Kubou

18.20 Narkomanka napadla v samoobsluze prodavačku. Srazila ji na zem a ta si při pádu nešťastně přisedla koleno.

Připravuji sedačku. Vzhledem k tomu, že před pěti minutami denní směna dokončila údržbu vozu, je sedačka vlhká od desinfekce. Omlouvám se pacientce.

„Prosím vás, těm mým gatím vyvoněným od lahůdek to uškodit nemůže.“

19.30 Ukrajinská žena (55) přijela na návštěvu za sestrou. Procházely se po památkách a paní se vrátila z bolestí v zádech.

Sestra má starou architekturu zjevně ráda. Jedna stěna předsíně je polepena tapetou zobrazující romantický benátský kanál s loďkou. Obraz se přes místnost odráží v zrcadlových dveřích široké šatní skříně, nabírá na plastičnosti a hloubce – člověk má téměř pocit, že si smočí nohy.

Sestra uklidňuje pacientku. Z nemocnice ji přiveze domů.

„Nezdá se ti, že je v lidech čím dál míň laskavosti,“ ptá se mě zahloubaně mezi sanitkami kolega ze sousedního stanoviště. Je znám tím, že jej téměř neopouští úsměv.

„Všichni jsou takoví zaťatí...“ mudruje dál.

21.05     Pokračujeme. Dcera nás přivolává ke své staré matce (85). Paní neví, co je to brát léky. Nyní ji však trápí výrazná dušnost. Parťák má podezření na zápal plic.

„Vás radši připoutám třikrát,“ mrkám šibalsky na sympatickou paní, když připevňuji poslední pás. „Vy jste taková divoká...“

„Bojíte se, že bych vám utekla, co?“ opětuje paní stejnou notou a směje se.

„Co je?“ ptám se parťáka, když se vrací z předání a vrtí hlavou. Ukazuje se, že předešlá pacientka se dožaduje převozu domů sanitkou. Prý ji nemá, kdo odvézt. Sestry se zřejmě rozhodly, že zvolí levnější variantu transportu domů.

22.45 Ve studentském bytě se pilo. Víno dodalo na kuráži, a tak se slovenská slečna (21) od ostatních spolubydlících dozvídá, že tu o ni nadále nikdo nestojí. Uráží se a jde se manifestačně pořezat do vedlejšího pokoje na předloktí.

S námi odmítá odjet na vyšetření, odmítá ukázat poraněnou ruku. Frivolnost střídá hněv. Dovoláváme policii.

Než přijede hlídka, prohlížím si výzdobu pokoje. Vpravo ode mě se na fotce líbají dvě punkerky. Čelu místnosti vévodí nad manželskou postelí (na které píše slečna v nedbalkách bezstarostně komusi zprávu) plakát hudební skupiny. Na něm dřepí před mužem mladá dívka s obscénním výrazem. Mezi široce rozevřenými stehny nabízí fotografovi záběr na svůj nahý klín. Záběr je cenzurován titěrnou blyštivou hvězdičkou. Na fotografii v sousedství se líbe Brežněv s jiným státníkem. Nade dveřmi visí neumělá postavička z novin. Má dvě hlavy.

Dívka se pořezala velmi nezvyklým nožem. Jedná se o robustní celokovovou dýku s třemi  ostrými čepelemi stýkajícími se ve šroubovici v ostré špici.

„No, to je tak dělaný, aby se dala ta bodná rána špatně sešít,“ vysvětluje spolubydlící. Dýka je majetkem pacientky. Mladík je jediný, koho je možné vytěžit. Kamarádka pacientky je v péči svého přítele a momentálně se potýká „se strašlivou panikou“ někde mimo prostory domu.

Na psychiatrii se střídá sanita za sanitou.

„Už prosím vás nejezděte!“ žádá nešťastně paní doktorka.

2.54 Muže (47) má trápit kašel. Poznáváme dům i byt, do kterého nás nyní vede jeho majitel – obézní pán v letech. Před časem jsme odtud odváželi postarší ukrajinskou paní (matku partnerky pana majitele) na psychiatrii v doprovodu policie. Neustála tehdy domácí rozepře. Velmi hlasitě dokola křičela mohutným hlasem, že se jí chtějí zbavit a že tedy odjíždí domů na Ukrajinu. Nebylo síly, která by její výlevy v repetici se rozléhající chodbami domu i celou ulicí zastavila. Nejpodivněji však tehdy v nastalé situaci působil jeden z obyvatelů bytu. Spal vedle ukřičené paní na pohovce a za celou dobu se ani nepohnul. Nyní tu stojí před námi.

Pacientka z minulého výjezdu je zde také. Ona, její dcera, která leží veprostřed místnosti s nohou v sádře, i majitel bytu se tu na deseti čtverečních metrech překřikují, aby nám vysvětlili situaci. Unikáme s mužem před dům do vozu.

Měsíc jej trápí kašel, sděluje nám češtinou protkanou ukrajinskými slovíčky. Snaží se to předvést, ale nedaří se mu to. Nevolal si. Záchranku volala „ta mladá“, co se pořád opíjí a „chce muchlat“. Pozítří je objednán k závodnímu lékaři. Jestli prý bychom mu neudělali vyšetření, že je schopen práce v gastro-provozu, už nyní.

Vysoká koncentrace prostoduchosti v jednom malém bytě.

4.30 Výjezd k cizinci (24) potýkajícímu se s panikou nedaleko na ulici končí nečekaně brzy. Při vyjíždění z průjezdu stanoviště se nám nad hlavou ozve varovný skřípot. Vůz je sevřen garážovými vraty.

„Jak se to mohlo stát?“ lomí rukama nešťastná vrátná. „Já na nic nesahala!“

Garážmistři horečně pracují na odstranění závady, aby denní směna již mohla vyrazit do ulic. U zdi roste hromada pokroucených zbytků vrat.

„No,“ počítá vedoucí garážmistrů, „vrata tak za sto padesát tisíc, montáž zhruba za padesát,“ odhaduje. Blednu.